Přidat názor k článku Chceme žít pomaleji a jíst zdravě

Ines, jojo, v tom to je, v té jednoletosti, především.
Další věc je, že vyšlechtěná zelenina a ovoce je jaksi jiná, potřebuje obsluhu a péči. Je vyšlechtěná právě tak, aby například víc akumulovala škrob v zrnech, ale "daní" za to jej její malá konkurenceschopnost, třeba pomaleji klíčí. Tj. teoretická stabilní permakultura by byla možná výhradně z planých rostlin. Jenže to by lidstvo neuživilo - takový výnos zrní z planých lipnicovitých je hóóodně jinde než z kulturních obilovin.

Další věc značně opomíjená jest ta, že jaksi na svých zahradách provádíme sklizeň. Což je veelmi nepřírodní činnost - valná část rostlin v přírodě dozrává do své dospělosti a vysemenění - "sklizeň" zvěří a náhodným sběračstvím je vcelku zanedbatelná. Ve srovnání s tím, že srna uhryzne pár lístků lociky, je vytržení hlávky salátu naprostý rozvrat "lokálního ekosystému".

prostě, je to hra mírně znuděného lidstva, no Ale mně to taky baví, hraju ji už cca 15 let, kdy jsme začali takto "udržitelně-kulturně" experimetovat s bráchou na zahradě rodičů. a budu samozřejmě hrát dál.

Na druhou stranu, je dobré převzít některé podněty - je jich v tom řada rozumných. Především maximální respekt a pokora k vlastním přírodním podmínkám na zahradě - to je zdánlivě jasné, ale nedělá to skoro nikdo. Tj. na vápenitou půdu necpat rostliny kyselomilné (a zakopávat jim tuny rašeliny do jam a pravidelně hnojit okyselovacím hnojivem ve věčném boji se zásaditým podložím), necpat vlhkomilné rostliny na suchý úhor a pak nekonečně zalévat... to je důležitý postřeh a přínos permakulturistů.
Dále i snaha o směsi a střídání čeledí, mulčování a spousta dalšího. I proto ze hry nevystupuju, protože v ní vidím i mnoho dobrého

Jinak v pěstování se mi nejvíc osvědčila metoda "střídaných řádků" - vysévám do řádků v přiměřeném sponu, ale mezi ty řádky dám jinou zeleninu jiné čeledi a obvykle mezi to ještě jinou - prostě to mám pruhované. Snažím se dbát na střídání čeledí a také na to, jak rychle co klíčí. Třeba jsem vysela mrkev (klíčí strašně dlouho - před plevelem nemá šanci), do meziřádků salát (klíčí rychle, ale zas brzo se sklízí) a mezi to jsem vysázela růžičkovou kapustu a zimní pórek. Poslední dvě jmenované byly na jaře jen nijaké nitě, vyrostl salát, zabral půdu, sklidila jsem, zatím vyklíčila mrkev, když jsme ji sklízela, tak už lupeny kapusty dost zakrývaly, takže se to až tak neplevelilo... a kapustičky + zimní pórek budu sklízet v zimě.

Ale plevel tam samozřejmě roste, jaksi to jinak nejde. Zkoušela jsem i výsev naširoko, který by měl být plevelům odolnější, neb "přírodě bližší" . Bohužel to nefungovalo, zejména proto, že každá semena mají jinou ideální hloubku výsevu. No a takto jsou všechna ve stejné hloubce, což většině úplně nevyhovuje, takže se tím zpomalí klíčení a plevel předběhne ještě o víc, než u řádkových výsevů, kde hloubku reguluju pro každou rostlinu. Klíčí to pak lépe a občas to stačí plevel předběhnout.

Viceméně bezplevelnou kulturu mám ovšem tu trvalkovou bylinkovou - ta se plně zapojila cca po třech letech, zcela bezúdržbová není, ale pleju cc 2x ročně. A nemám ji ani čistě bylinkovou, mám ji vlastně jako podsadbu stromků rybízu a angreštu. A stínomilky zas jako podsadbu broskvoně... to je třeba dobrá myšlenka, minimalizovat holou půdu, využívat co nejlépe již existující přírodní podmínky...


Ještě si neodpustím poznámku k trávníkové averzi - trávník není v žádném případě monokultura, jedná se o poměrně stabilní společenstvo travin, občas i ve směsi s dvouděložnými bylinami.

Autoři myšlenky permakultury trávník velice odsuzují a doporučují např. louku. Která se poseče klasicky dvakrát do roka.
Ovšem jaksi zásadně opomíjejí (zřejmě ovlivněni dostatkem plochy v Austrálii) to, že trávník je víceméně jediné společenstvo, které zvládne dlouhodobě vysokou pochozí zátěž.
Obvykle píší" potřebujete-li kousek místa na časté chození, tak tam prostě posečete louku) - jenže posečení louky je obrovský zásah do jejího ekosystému, vede k velkému obnažení půdy (vysoké rostliny mají listy nahoře, tj. při useknutí je dole strniště nekryté). A pochozí zatížení takové posečené louky velmi zvýší erozi půdy. Takže je řešením vlastně jen kosit pravidelněji a ve stejné výšce, aby rostliny byly nižší a kosilo se nad jejich listovou plochou a půda zůstala krytá. čímž vytvoříme co?

Právě proto jsou trávníky tak rozšířené, v okolí sídel se prostě chodí hodně a žádné jiné společenstvo to dlouhiodobě nesnese. Takže se buď vydláždí, nebo je tam trávník či jeho analogie (třeba ve Středozemí porosty římského heřmánku, často ve směsi s některými travinami).