Přidat názor k článku Když jsou děti dětmi

Kristýno,
popisuješ kontrast mezi (spíše lehkou) liberální a (spíše těžkou) autoritativní výchovou. Pokud bych to měla definovat přes hranice, tvůj přístup dává dětem hranice docela volné, přístup tebou kritizovaný příliš pevné (u hranic ale nejvíc záleží ne na JAKÉ, ale JAK). Pokud bych měla na výběr jen mezi těmito dvěma, pak s tebou spíše souhlasím. Ale nemám, ještě existuje úplně jiný přístup k výchově dětí Nejčastěji se mu říká respektující. Něco z toho, co ty dětem dovolíš, bych jim dovolila taky, něco ne. Nedovolit ale zároveň nemusí znamenat jen přikazovat a zakazovat - na hranice (pravidla) lze poukázat i jiným způsobem: upozornit, vysvětlit důvody a důsledky, případně zabránit v narušení/porušení. Děti nejsou roboti, téměř nikdy nepřijmou hranici napoprvé, někdy ji pokoušejí i stokrát, a protože ani rodiče nejsou roboti, tak nakonec občas i křiknou, zakážou, přikážou (někteří i plácnou)... jen to není metoda první volby, primární přístup k dítěti. Takže kdo ví, jak to bylo s matkami, které jsi pozorovala na pískovišti, třeba na ten písek rozhazovaný po trávníku upozorňovaly už po sté