Přidat názor k článku Když jsou děti dětmi

Tak já autorku chápu, i když možná nevolila nejšťastnější formulace. Moje zkušenost s pobytem v zahraničí a s návraty do ČR byla víceméně podobná. Většina českých matek, se kterými jsem přišla do styku, mají na děti v určitém směru o dost vyšší požadavky - hlavně co se týče čistoty (neumazat se, přezouvat se, mýt si pořád ruce, netrhat oblečení...) a co se týká oblékání (už jenom to věčné převlékání po příchodu do školky, před vycházkou, po vycházce, do postele na spaní, po příchodu domů - tam kde jsem byla zvládlo dítě celý den v jednom oblečení, jen na spaní sundalo kalhoty). A neustálá starost, aby dítě neobtěžovalo někoho ve veřejném prostoru, jako by děti s jejich přirozenými projevy nemělo právo tam být, protože svět je přece jenom pro dospělé. Že to jde jinak ilustruje jeden můj zážitek po přistěhování do ciziny - ptala jsem se dětných kolegů po nějaké kavárně s dětským koutkem, abych měla kam vzít kamarádky na popovídání. Oni vesměs vůbec nepochopili můj dotaz, pořád mi doporučovali nějaká dětská zoo nebo zábavní parky. Pak jsme si vyjasnili, že tady přece můžu vzít děti do jakékoli kavárny, je to úplně normální, dostanou pastelky a papíry, bude tam pár hraček, a když budou trochu hlučet nebo se pohybovat, tak to absolutně nebude nikomu vadit. To je prostě v ČR diametrálně odlišné, a vidíte to, když máte srovnání souvislejšího života tam a tady.
Na druhou stranu, děti tam chodí do školy od 4 let a opravdu musí sedět a dávat pozor a pracovat od 8:30 do 15, mají mnohem méně prostoru na vyblbnutí, pevně daná pravidla. A zvládají to. Takže to fakt neznamená, že by se na něk kladly obecně menší nároky.