Nevím, zda jsem správně článek pochopila...vzala jsem ho ale spíš jako zkušenost jedné maminky z několika návštěv v ČR, přičemž v závěru žádá o "korekci" či spíš reakci ze strany českých maminek. Proto mě překvapily poměrně vyhraněné a zobecňující reakce. Já osobně bývám svědkem celé škály přístupů - od extrémně liberálního (děti mohou cokoli, jakékoli "ohraničení" je znásilňování rozvoje a osobní svobody dítěte) po extrémně autoritativní (neustálé zákazy, peskování, touha udělat z dítěte malého dospělého)...většina je ale někde uprostřed. Já sama se snažím (s většími či menšími úspěchy) o co největší svobodu a vlastní zodpovědnost (!!!) dětí za současného důsledného dodržování rozumných a odůvodněných hranic. S prvním dítětem jsme chvíli žili v Rakousku a neodvážím se srovnávat naše a západní děti či jejich výchovu. Nicméně zdá se mi, že tady u maminek panuje větší nejistota, co je vlastně správně, a taky větší setrvačnost názoru, že děti by měly být zejména poslušné (což v mém pojetí jde trochu proti učení vlastní zodpovědnosti, jako jedné z podmínek skutečné svobody). Katuš
Předchozí