Přidat názor k článku Když jsou děti dětmi

Tak doufám, že s autorkou jejími dětmi se nepotkám. Si jsem ta zlá matka, která si s dětmi v autobuse snaží povídat potichu (kupodivu velice dobře to zvládají), v restauraci nelítají po celé místnosti a nehulákají (brzy chápou, že ostatní nemají rušit), nematlají v cukrárně na vitríny, nechodí si "mile" povídat s cizími lidmi.
Ale i touto přísnější výchovou je ze syna 15letý sebevědomý a tvořivý člověk se smyslem pro humor, ale i pro zodpovědnost. Nejsem diktátor, jen jasně vymezuji hranice. A to podle známého pravidla, že svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Tudíž já ani mé děti nedělají to, co by mi vadilo u druhých.

Mám velice ráda děti, dovedu si s nimi opravdu užívat. Ale nechci z nich vychovat sobecké sebestředné a nepřizpůsobivé dospělé. Tak uvidíme, zda u dcery se to také povede.