Přidat názor k článku Když jsou děti dětmi

eh, no, já jsem spíš rodič vyžadující dodržování pravidel (těch co dávají smysl, ne jen "protože proto") a nesnášející hluk. Z toho vychází moje výchova, děti nenechávám ječet nebo hulákat nahlas, ne proto že bych kdovíjak brala ohledy na okolí, ale protože to vadí MĚ. A bez skurpulí se přiznám, že hry při nichž se cokoli hází nebo šermuje klackama nebo se děti pošťuchují tak že piští a výskají, ty taky nemiluju, takže je dětem nedovoluju, pokud u toho musím být. Pokud jsou venku s dědečkem, tátou, se školou apod., prosím, ať si to dotyčný dospělý ošéfuje podle svého a když to dětem dovolí, budiž. Se mnou "sucharem" mají dětinky krapet smolíka, dostala jsem zásah do obličeje jako dítě mockrát - a vždycky to byla "jenom hra", "jenom písek" a tak... a prostě to nesnesu. Maximálně šiškama v lese zásahy na cíl.
U jídla mi vadí ciráty a běhání, takže se u nás jí v klidu a u stolu - tečka. (venku klidně kdekoli či za chůze, ale neběhat, nehodlám oživovat dítě kterému zaskočí). Aby děti odmlouvaly rodičům nebo je nějakým způsobem plácaly apod. považujeme s manželem oba za nevhodné, takže to taky nepřecházíme mlčením.
A to, že když mluví druzí, nemá jim kdokoli další /dospělý či dítě/ skákat do řeči, tahat u toho za ruku apod. to vysvětlujeme už od malinka. Moje kamarádka je schopná telefonovat a u toho se po ní válejí děti, škubají jí vlasy, hulákají na ni, a ona dál mluví.... já v takovém případě hovor ukončuju, protože mi to vadí i na druhé straně drátu.
Přes to všechno moji rodiče mají neustále dojem, že moje děti moc disciplíny nezakoušejí a bylo by potřeba je drilovat a pérovat mnohem tvrději, protože nejsou schopni sdět u oběda bez hnutí a bez povídání, protože některé jídlo nechtějí, nebo i když jim chutná tak ho nedojdí (a třeba je to pokaždé něco jiného, to jim hlava nebere nejvíc - VŽDYŤ MINULE MU TO TAK CHUTNALO).... V tomhle jsem na straně dětí, než aby se zabejčily nebo poblinkaly, ať snědí kolik jim stačí a můžou jít od stolu (taky trága že nesedí a nečekají až dojedí všichni, ó hrůzo). Takže v tomhle ohledu se nezavděčím, protože to jsou jediná vnoučata a s jinými dětmi naši nemají moc kontakt, tak nemají představu co jiné děti v tomhle věku taky dokážou.
Jo a teď jsme v Číně, a co tady děti všechno můžou, potěš koště. To je absolutně free výchova, respektive si dělají z dítěte takovou modlu, že to může úplně lautr všecko. Kopat do rodičů na ulici vidím minimálně jedno dítě denně. Vřískot a halas neskutečné hlasitosti je zde úúúúplně normální, synek chodí do mezinárodní školy, ale 15 z 18 dětí jsou číňánci, a to je maso. Bohužel dospělí nejsou o nic lepší, zdejší kultura a z ní vycházející chování je pro středoevropana sucharského typu jako já docela zápřah na nervy, krom hlasových projevů jsou to krkance, plivance, čůrání dětí kdekoliv se zrovna nacházejí (uprostřed hřiště? klíďo píďo, malé děti cca do 2-3 let nosí rozstřižené kalhoty a pod nima nic, takže to pustí fakt kdekoli, i bobana). Ale na druhou stranu dospělí na ně mluví tak, že se mi zdá, že na ně ječí úplně šíleně, tady je to ale jako projev zájmu a přátelství..... no fakt nic pro mě.
Takže vzkaz autorce - poznejte ještě víc kousků země než je jedno středočeské město a jedno anglické město, a pak si dělejte obrázek o výchově....