Přidat názor k článku Když jsou děti dětmi

... ke zvracení. Mně přijde, že autorka omlouvá to, že nezvládá svoje tak geniální a kreativní děti. Jinak já jsem dost zásadně proti kultu dítěte v takové podobě v jaké ho preneztuje autorka. Hned napíšu proč:
1. Nežijeme na této planetě jen já a moje děti, ne každý je na moje skvělé a krásné a jedinečné děti zvědavý, někoho v tom autobusu se z Tramtárie do Prahy může třeba bolet hlava a nemá náladu 2,5 hodiny poslouchat povykování. Moc nevěřím tomu, že by po jednom vykřiknutí dítěte stewardka šla napomenout matku, ať si dítě uklidní. Na druhou stranu, pokud vím, že mám tak geniální a vychované děti, které nevydrží 2,5 hodiny sedět s minimálními zvukovými projevy, tak jedu vlakem, kde je přece jen víc možností pohybu a neobtěžování ostatních, než v malém autobuse, kde není úniku pro nikoho. CHtělo by to více soudnosti a ohleduplnosti nejen od ostatních, ale také od dětných, kteří si myslí, že se z jejich dětiček každý musí nutně posadit na zadel
2. Co se her dětí týče, tak nevím, že by při spontánních hrách někdo napomínal děti, aby se neušpinily, jasně, že když jdu s dětma do města a jsou k tomu účelu oblečené, tak nebudu jásat radostí, když dupnou do každé louže a rozkoupnou každou hroudu hlíny. Jinak kamínky na skluzavku se nehází z několika důvodů - jednak to může být nebezpečné, jednak se tím skluzavka ničí. To samé písek na pískovišti patří do pískoviště, nikoliv mimo něj. Nepřijde mi jako buzerace či pošlapávání osobnosti dítěte, když mu objasním, proč se to a ono nedělá a důvody. Děti nejsou hloupé a plno věcí pochopí záhy, ale určité hranice se musí pěstovat už od malička, říká se tomu výchova. Dítě samo od sebe neví, proč se něco smí a něco ne, od toho jsme tu my, rodiče, abychom je vhodně usměrňovali při společensky nepřijatelném chování. Nemyslím že by neházení kamenů na skluzavku děti nějak zvlášť ochudilo, nebo poznamenalo
3. Co mě štve nejvíc je to autorčino generalizování typu, že její děti, které se tak skvěle rozvíjí a jsou proti ostatním jedinečné, kreativní a nevím co, narozdíl od těch, které mají tvrdé matky a nemůžou vlastně nic a vyrostou z nich uťáplí ňoumové. Já doufám a věřím v to, že z mých dětí vyrostou normální jedinci, kteří budou umět respektovat životní prostor ostatních lidí a kteří nebudou sebestřední a přespříliš sebevědomí arogantní lidé.
4. Dávat mnohé západní země jako vzor ideálního přístupu k dětem je mimo mísu. Protože je plno států, včetně USA, kde je prostě kult dítěte přehnaný, tam se na dítě nemůže člověk ani škaredě podívat, natož ho usměrnit, či nedejbože mu lupnout na zadek. Co z takových dětí, kterým nikdo neurčuje hranice, asi vyroste? Zase nějaký magor, který postříli celou třídu i s učitelem, nebo co?