Přidat názor k článku Když jsou děti dětmi

Každý má ty hranice někde jinde. Záleží na nás, jak se je budeme ve společnosti navzájem sdělovat. Někomu něco prostě nevadí, nemusí vědět, že to druhému vadí? No tak mu to snad ten obtěžovaný slušně sdělí, aby to mohl ten druhý korigovat. Zvyky jsou různé, nikdo druhému do hlavy nevidí.
To je jak věčná debata o pouštění v dopravných prostředcích. Je sice slušné pustit sednout staršího, tehotnou a malé děti, ale i mladý člověk může být unavený, nemocný...Přece stačí slušně říct a né škaredě koukat, hudrat nebo nadávat. Taky mi jednou vynadali do nevychovaných mladých, přitom jsem jela k doktorovi se zánětem středního ucha a byla jsem ráda, že vnímám, kde mám vystoupit. A taky jsem potkala mladou holku, která se usmívala na moje dvě mláďata, které se kýmaceli u tyče, občas některé upadlo...a nenapadlo jí, že by je mohla pustit sednout. Tak jsem ji o to slušně požádala, ona je jednoduše pustila a já jsem poděkovala. A bylo.