Přidat názor k článku Když jsou děti dětmi

Autorka to vyjádřila velmi trefně. Taky si myslím, že to, jací jsme (my Češi), je dáno tím, jakou jsme měli výchovu. Rychlé předjíždění na dálnici, bezohlednost vůči ostatním, krádeže (nemyslím ty velké, ale ty typické "čecháčkovské", když to jde, tak to vezmu - v práci apod.), nepřejícnost druhým a mohla bych pokračovat - to jsou mindráky zapříčiněné pozůstatky rakousko-uherské výchovy, která u nás přetrvává, někde víc, někde míň. Podle mě to musí vidět každý přirozeně inteligentní jedinec, na západě to jako obvykle pochopili dřív než my, stejně jako to, že nedemokratické strany se prostě nevolí. Na děti se nekřičí, děti se nebijí, stejně jako by se nemělo křičet na dospělé, o bití nemluvě, ale o tom asi většina nepochybuje. Děti se vychovávají - příkladem, tím, že na ně máme čas, věnujeme se jim a v klidu jim stanovujeme hranice. Jde to a funguje to, ale je to delší cesta vyžadující trpělivost a čas, který potomkům věnujeme.