Taky jsem pracovala na celý úvazek, stejně jako můj manžel. Děti byly po roce a třetí po 10 letech. Nikdy jsem nevařila teplé večeře. Na teplé jídlo je oběd. Pokud se stalo a někomu (třeba manželovi) ten den zrovna oběd nesedl a měl větší hlad, tak to byl jeho problém a bylo mi jedno, co si uvaří. Já jsem místo toho četla dětem pohádky, když byly malé. Co se týká úkolů, nějak si na ně nepamatuju, asi si je dělaly samy, občas jasem něco podepsala. Že ze začátku někdo něco zapomněl? No a co? Příště si dali pozor. Hromady nevyžehleného prádla jsem nikdy nezažila. Rovnou všechno skládám a kupuju oblečení, které se nežehlí, a žehlím jen úplně to nejnutnější, třeba kapesníky nebo občas manželovou košili. Když se to dětem nezdálo, tak si přežehlily samy. Nikdy jsem nevynášela koš jen tak, při tolika lidech vždycky někdo opouští byt a ty odpadky vezme sebou. Dodržujeme drobné rituály- snažili jsme se přijít s manželem domů zhruba stejně, dali jsme si kafe a na 10 minut si odpočinuli. Neměli jsme a nemáme auto. Děti začaly navštěvovat kroužky až v době, když do nich samy trefily- zhruba ve třetí třídě. Nic jsme tím nezmeškali a děti se naučily samostatnosti. Doporučuju výbornou taktiku: V domácnosti pracuju jen tehdy, když pracuje někdo se mnou. Když si celá rodina čte, tak čtu taky. Dnes už jsou děti samostatné, mají své rodiny a dělají to taky tak.
Předchozí