Přidat názor k článku Ženy, které vyhořely…

Taky si nepamatuju, kdy dítě psalo úkoly. Ba dokonce jsem snad nikdy nebyla na rodičáku. Stálo by mne to půlden dovolené, protože zaměstnavatel by mne jinak nepustil. Takže jsem si dovolenou nechávala na práci doma a na dovolené. naučila jsem se chodit k učnicím-kadeřnicím a nechat se jen ostříhat (což dívenky zmákly do půl hodiny), protože na kadeření jsem neměla peníze a sedět dvě hodiny u kadeřnice - to by byl další půlden dovolené. A svět se taky nezhroutil. Pravda, dítko muselo být samostatné už od 1.třídy, samo se budilo a samo se vypravovalo do školy, protože maminka-samoživitelka už byla v pracovním procesu a namakávala, aby vydělala prachy a my nezdechli hlady. Po příchodu domů to bylo v létě na trávu králíkům a sušit seno, aby byl aspoň ždibec masa, v zimě zatopit v kotli a dělat další potřebné práce. Nedovedu si představit, že bych se s dítětem musela učit, to už fakt nevím, kdy bych stíhala. Přesunutí zodpovědnosti na dítě mělo i jeden klad: dítě si uvědomilo, že se po něm chce občas i nějaká zodpovědnost a že když se něco nesplní, má to nepříjemné následky. A jak se mu to dneska hodí.