Přidat názor k článku Ženy, které vyhořely…

Díky za odpověď - potvrdila to, co jsem předpokládala. Vnímám to tak, že zásadní je ten přístup k dítěti (bohužel jiný oproti ČR) a od něj už se pak odvíjí další záležitosti. To, co popisuješ: všichni se oslovují jménem, děti jsou přítomné třídním schůzkám, děti se nenechávají propadávat, integrují se, přistupuje se k nim individuálně atd., je mi osobně velmi blízké a vnitřně cítím, že to je správné. Nemyslím to jako vyjmenovávání jednotlivostí, ale celou filozofii výchovy - přístupu k dětem vůbec. Montessori směr mám ráda a naštěstí i u nás jsou školky takto zaměřené, i když hodně z nich jen podle jména a bývají docela drahé. Se školami už je to v tomto ohledu horší. Celé je to o společnosti, o lidech a o přístupu, přičemž ten typicky český mi v mnohém nesedí. A vzhledem k tomu, že u nás nevnímám nějakou velkou ochotu či touhu po změně, jsem bohužel skeptická v tom, že se to tady v nejbližších letech posune k lepšímu.