Přidat názor k článku Ženy, které vyhořely…

Nejsem Zdenka, ale nedá mi to. S dětmi není třeba se učit. S některými. Já se snažila dítěti věnovat každou volnou chvilku, i když jsem do práce namakávala už od jeho 2,5 roku. Ale když jsme jeli autobusem, poznávali jsme barvy aut, pozorovali doby a jejich čísla (už tříleťák se je snažil poznat), pozorovali jsme v parku kytičky a o všem jsme si povídali. Díky tomu mělo dítko do 1.třídy obrovský základ. tam už jsem se s nim neučila, protože jsem na to fakt neměla čas. Litovala jsem sousedku, která se s dítětem učila ještě na učňáku, dítě bylo navyklé, že si to maminka přečte a pak mu to dovysvětlí, hloupé fakt nebylo, ale co by to nedělalo, když mu to maminka přežvejká, že? Je rozdíl, když na dítko jen dohlížíš, a je rozdíl, když se s ním MUSÍŠ učit.
Já jsem to udělala takto: chceš, milé dítko, jet na výlet, na dovolenou nebo někam jinak? Pak mi musíš pomoct, protože já si to sice dovedu a mužu udělat, ale pak to nestíhám. Totéž s učením: když se chceš najíst nebo chceme, aby bylo doma teplo, holt si musíš úkoly napsat samo. Nemůžu sedět vedle tebe, i když bych chtěla, ale prostě to nejde. I tak jsme třeba některé úkoly dělaly tak, že já vařila a dítko v kuchyni u stolu plnilo úkol. Pamatuju si, že jsme takhle jednou vymyslely básničku (o sněhulákovi), hezky jsme tam napasovaly přesný počet slabik, aby to bylo správně do rytmu, a paní učitelka druhý den dítku ve škole vytkla, že básničku opsalo z nějaké knížky. Protože jsem zastávala názor, že ve škole vládne paní učitelka, dostalo za dobrou práci dítko odměnu ode mne. Paní učitelce jsem to nevysvětlovala (do školy jsem nechodila, to jsem nestíhala, a mobily v té době ještě nebyly), ale poučla jsem dítko, že i to se může stát, že se učitel prostě někdy utne, je to taky jen člověk.

A ještě dodatek: dělala jsem kdysi ve zvláštní škole s dětmi těžce debilními a imbecilními, na hranicích vzdělavatelnosti. Když tyto děti dokázaly pochopit, že musí dodržovat určitá pravidla, která nám všem usnadní život a místo řešení nesprávného chování můžeme hrát fotbal nebo dělat jinou zajímavou činnost, neříkej mi, že totéž nepochopí děti s daleko větší inteligencí.