Přidat názor k článku Ženy, které vyhořely…

Nestíhám pročíst všechny názory,ale i přesto že jsem na té "MATEŘSKÉ DOVOLENÉ" tak to u nás vypadá dost podboně jako u té Martiny,mám 7 mi letou dceru a skoro ročního syna...a jak se v článku zminují pokud je doma postižené dítě je to mnohem horší...tedy náš den vypadá asi takto...ráno vstát vypravit malou do školy (naštěstí sousedka ji bere s sebou spolu s jejím synem) do toho se už ozývá náš jedlík tedy snídaně a pak už obvyklý kolotoč kdy malý vyžaduje naprosto veškerou pozornost...musím říct že s dcerou jsem tohle nezažila,opravdu nebyla rozmazlená nevyžadovala tolik času a mohla jsem ji v klidu číst pohádky nebo s ní trpělivě zkoušet říkanky...mému synovi před dvěma měsíci zjistili 3 nádory v těle...jsme po druhé chemoterapii,ráno nevím jak bude večer...protože jsme se již několikrát během hodiny sbalili a skončili v nemocnici...tedy je na tom trochu jinak s pozorností k němu...nikdy nevím jestli je to jeho vrtoch a zkouší mě nebo je mu zle..?nicméně můj problém je právě v tom že nepolevuji z toho nač jsem byla zvyklá když jsme o nemoci nevěděli...a k tomu ted přibyl denní úklid i tam kde jsme ho běžně dělali např.jednou za tři dni...tedy vytírat podlahu dezinfikovat koupelnu,nonstop utírat vše kam malý nejvíc dosahne...atd...padám na tlamu v jednu ráno a to malý v noci spí špatně takže jsem cca po hodině vzhůru...před chvíli jsem dosedla...a říkala si že nemám čas ani na sebe běžná údržba..obočí atd...a přišel mi odkaz na tohle...nevím jak je na tom ta Martina ale já mám pocit že jsem k ničemu a nestíhám naprosto nic...:((((