Přidat názor k článku Žijeme skromně. A co na to děti?

Cituji Toma Hodgkinsona a plně s ním souhlasím: "Společenský život je ve většině škol a tříd zlý, orientovaný na postavení, prestiž, soutěživý a snobský."

Jistě existují kolektivy, kde se tohle nevyskytuje, ale těch je jako šafránu
Já jsem pro zlatý střed, plastové auto a panenku bych dítěti klidně koupila.
Žijeme v jiné době, na děti jsou jiné požadavky, musí umět počítače, ovládat několik světových jazyků. Vyšší vrstvy, v dřívějších dobách, taky dětem poskytovaly úžasné hračky, téměř srovnatelné s dnešními(puzzle, porcelánové panenky, mozaiky, vytuněné kočárky pro malé panenky, modely koňů, kočárů, aut). Děti z chýší si za sebou tahaly poleno, to ano, ale ty se taky nikdy z této chýše většinou nevyhrabaly.
Nekoupit dítěti autíčko nebo panenku s odůvodněním, že to znamená tuny nafty a obživu pro jednu čínskou rodinu, mi přijde šílené a fanatické. Chudáci děti. To co popisuje autorka z článku považuji už za extrém. I když je určité důležité děti učit tomu, vystačit s málem a být šťastné, to ano. zajímalo by mě, zda si tyto děti zvolí stejný model výchovy jednou i pro své děti. Já ybch řekla že ne.