Přidat názor k článku Žijeme skromně. A co na to děti?

To bychom se dohadovaly, pokud přespáváme v kempech a vaříme si ze surovin (nikoli z konzerv), tak třeba v rakouských kempech vybavených vším potřebným se dá fungovat velmi levně. Ale to byl jen příklad. Šlo mi o to, že pokud budu přivydělávat kvůli výletu do Disneylandu - opět modelový příklad: cirka 2 víkendy práce navíc, tedy zaměstnám hlídáním manžela, babičky, pojedu celkem 3 týdny v kuse jako šroub, pak odešlu děti na výlet, aby chudáci nepřišli o to, co mají ve škole všichni, a budu z toho vydělávání navíc tak uštvaná, že se z toho celý ten volný víkend budu léčit. A to je pro mě drahé - radši budu mít tři víkendy za sebou v poklidu na výletech do nejbližšího okolí.
Každý to má samozřejmě nastavené jinak, ale pointa článku byla taková, že lze dětem vysvětlit, že i v takovémto klidném "skromném" životě je půvab a že nejsou o nic moc ochuzené, respektive nevýhody se vyváží výhodami jiného druhu. Nežijem na vesnici, takže ke 100% samozásobitelství máme daleko, ale moje děti nemají pět kroužků týdně, sportujeme spolu, vyrábíme spolu, angličtinu a na flétnu se učíme spolu - jen na tom ušetříme ročně desetitisíce a protože je nemusím vydělávat, můžu být s nimi doma, vyzvedávat je hned po škole, vaříme spolu, v klidu a dlouho ze základních surovin (a tedy relativně levně) atp. A kupovat jim nový mobil, nový model bakuganů nebo triko s nějakým nemyslným nápisem jen proto, aby nevypadaly ve škole blbě - děkuju pěkně.
Obecně samozřejmě nezpochybňuji, že jsou rodiny, které mají problém přežít. A pokud by třeba moje děti (rodiče, partner -dosaď podle potřeby) potřebovaly/li drahé léky nebo ozdravné pobyty, makala bych jako šroub. Ale taky znám hodně lidí, kteří vzdychají, jak jsou na tom špatně a jak MUSÍ hákovat od nevidím do nevidím, aby se uživili, a přitom nakupují pitomosti. Podívej se do libovolného nákupního centra. Prostě je to o prioritách. Mě to takhle vyhovuje. A nemám pocit, že bych - jak tady zaznělo - měla pocit nadřazenosti nad ostatními. Jo, někdy je mi těch ostatních dětí a jejich dobrovolně uhoněných rodičů líto, ale nehodlám je nijak vychovávat. I na to jsem dost pohodlná.