Přidat názor k článku Žijeme skromně. A co na to děti?

Je fajn, že mnozí přispívající to mají už vyřešené a mnohým už nějaký jiný názor než ten jejich připadá mylný (tak už to v diskusích chodí, říká se tomu v psychologii myslím sbepotvrzení). Ani nám se nepodařilo žít zcela skromně a mít na sebe tím pádem mnohem více času; i my jsme toužili dát dětem víc možností...To ale neznamená, že tohle není věc k zamyšlení. Není jenom varianta A a B. Pořád hledáme cestu. Například nyní pracuji ne na celý úvazek, abych se mohla přece jen více věnovat rodině. Je pravda, že se musíme v něčem uskromnit, ale myslím, že volba je to nyní pro nás správná a v budoucnu se snad ta investice do "rozvoje personálních kompetencí" - jak se teď říká - vrátí. Česky: snažím se být dětem nablízku a pomoci jejich rozvoji - a snížit pravděpodobnost, že v dospělosti selžou při nějakém úskalí, nebudou mít schopnost být šťastní a nebudou užiteční. Nedaří se nám vypěstovat na zahradě vše ekologicky - vypěstujeme sotva něco -ale aspoň něco! A snažíme se nekupovat módní nesmysly, spíš investovat do věcí, které děti opravdu rozvíjejí či ušetří náš společný čas. Takže to chce každodenní rozhodování, ne být zcela extrémně ad A či B a hádat se, zda panelák, či chaloupka.