Přidat názor k článku Slabikáře stále plné mletého masa

Přijde mi, že by bylo vhodné řešit spíš jiné věci - aby dítě později, když něco čte pochopilo smysl text a ne jen automaticky četlo písmenka a neumělo říct, o čem to je. Stejně tak by bylo přínosnější, kdyby se ve školách více ukazovalo al kdyby ta výuka byla spojená trochu se zábavou. Já si nejvíc pamatovala učivo, které bylo vykládáno zajímavě a s vsuvkami, co který spisovatel udělal, neudělal, než jen biflování, co kdo napsal a co už si dneska u většiny stejně nepamatuju.
Některými písmenky se musí začít a předpokládám, že se začíná těmi, které jsou pro malé děti nejsnazší.
Pro mě není důležité, jestli čte dítě ve slabikáři o postižených dětech, to už mi přijde jako plácání dvou do sebe. Neříkám, že by děti neměli o postižených mluvit, ale učit se číst je učit se číst. To bychom se mohli za chvíli dostat k debatě (když to vezmu ad absurdum), že při učení čtení by měli číst o diskriminaci kohokoliv o uzavírání registrovaných partnerství atd atd.
Já si sice máma mele maso pamatuju moc dobře. Cílem je naučit se číst písmenka a pak už může dítě číst cokoliv.
kdyby tam bylo hele tele hubou mele, tak by se mohli zase ozývat zemědělci, proč je tam tele a proč hubou mele.