Přidat názor k článku Záchvaty vzteku

Menší syn je poprvé nemocný ( pominu-li rýmu nebo růst zoubků) a při této příležitosti se objevily první záchvaty vzteku. Sebemenší negativní podnět a synátor začne brečet ( což se stupňuje), hází s sebou, hází věcmi, bije hlavou do nábytku nebo zdi a dokonce i mě nebo toho co je nejblíž. Poprvé šok, podruhé zmatenost, po třetí zoufalství a obava, jak to bude probíhat dál. Stále doufám, že tyto stavy souvisejí s tou nemocí a pak se zase vše urovná a bude zlatíčko jako předtím.
A co zatím zabralo? Odnesla jsem syna na jiné místo než kde se začal vztekat. Cestou jsem si vysloužila dobře mířenou hlavičku, což mě vytočilo a plácla malého přes zadek. Co následovalo? : ještě větší řev a zmítání. Pak jsem zkusila pevné objetí a tiché konejšení. Nic, vzpouzel se čím dál víc. Poslední zbytky nervů jsem vložila do toho, že jsem prcka odložila na postel ( staršího syna požádala, aby dohlédl a to, aby se vztekloun nezranil) a odešla. Pět minut řevu a pak?......ticho. Malý se uklidnil, sám přišel zpět mezi nás a když jsem rozevřela náruč, přišel se pomazlit a dokonce jsem dostala i pusinku. Všem maminkám vzteklounů přeji pevné nervy ( sama bych potřebovala větší zásobu), co nejméně záchvatů a když už, tak dobrou intuici, aby každá z nás našla ten nejlepší recept na podobné situace.