Přidat názor k článku Z deníku mentální anorektičky

Mám to také za sebou a musím říct, že u sebe i v léčebně jsem jasně viděla, že pokud sám člověk nechce, nepomůže mu nic.
Organismus se musí opravdu zatěžovat postupně a pomalu. My jsme byli hlídané na každém kroku, dávali pozor, abychom (jak psala pisatelka) třeba nekomíhali nohami u jídla,nedělali zbytečné pohyby a kontrolovali a postupně navyšovali přísun jídla. Jedli jsme po dvou hodinách a jenom leželi. Rozhodně by organismus jak fyzicky tak psychicky nezvládl co psala pisatelka. A také, v Motole jsem pracovala přes sedm let a nedám na Motol dopustit a tohle se mi nezdá.
Ale jinak se také sama poznávám v pocitech i když já jsem spíše "vynikala" v anorexii a jejich trikách.