My bydlíme s mými rodiči v jednom domě (zatím). A i po stěhování budeme od sebe asi 300m. Mamča hlídá na plný úvazek, malý totiž ještě nechodí do školky a já už od dubna pracuji na plný úvazek (a víc než rok na poloviční). S manželem a klukama jsme všcihni v jednom pokoji a vedle má pokoj moje babička, která má alzhaimra a moje mamka se stará i o ni. Řeknu vám, že je to někdy pořádný blázinec. Někdy mi to leze pořádně na nervy, ale pak si uvědomím, jaká je to výhoda mít babičku, která vám kdykoliv vyjde vstříc a vůbec, obdivuji mamku, jak to všechno zvládá. Někdy na ní pozoruju, že už toho má taky plné zuby, takže doufám, že až se přestěhujeme, tak budeme všichni klidnější. Budeme spolu často, ale každý bude mít své soukromí
.
A jak maminky psaly o tom, že nechávají babičky rozmazlovat, tak já bych to taky nijak neřešila, ale manžel s tím má dost problém. Většinou když kluci něco provedou, tak je to podle něj tím, že je mí rodiče rozmazlujou