Přidat názor k článku Jak tráví dnešní děti volný čas?

Moniko, s tou povinnou maturitou z matematiky to máš taky těžké. Jak může děti bavit matematika, když nechápou, co a proč se učí. A pokud je potká experiment jako kdysi nás, tak je matematika opruz. My bychom svého času maturitu z matematiky nesložili ne jako neschopní jedinci, ale jako celá třída. Když jsem šla na střední školu, začínaly množiny. Nikdo z učitelů tomu sice nerozuměl, ale učit se to muselo. Navíc ve městě, kde jsem studovala, byly dvě střední školy a učňák. Učitelé mezi nimi pendlovali a učili na všech třech školách svou aprobaci. Protože nebylo dost matematikářů, učil nás množiny lesní inženýr. Někdo usoudil, že jako inženýr by to měl zvládnout. Dostal knížku, kterou napsali v Akademii věd. Matematik by možná pochopil, wo co go, lesní inženýr ale ne. Takže polovina prvního ročníku byla o ničem. Pak jsme mu knížku schovali, načež jsme počítali aspoň trojčlenku. Ve druháku vymyslela na kraji (protože zřizovatelem středních škol byl kraj) nějaká hlava skopová, že je děsně složité počítat úvazky učitelů, když učí na třech školách najednou. Takže učitelé dostali příkaz, aby si vybrali jednu ze škol jako kmenovou, tam měli všechny hodiny, ale přestali učit své aprobace. Naše škola přišla o matematika, takže příkaz učit matematiku dostal akademický malíř!! Jako malíř byl vynikající, matematiku ale neuměl. Nějaký čas se v tom plácal ve stylu "nebojte, syn letos z matiky maturuje, on mi to doma vysvětlí a já vám to pak řeknu". Jak ale padnul první dotaz, bylo všechno v jeteli, pan profesor nevěděl, sice si pečlivě dotaz zapsal, ale příští hodinu už na to navázat nedokázal, protože ani my už jsme nevěděli. Prostě hrůza a děs. Někdy v listopadu přišel pan profesor na to, že matematika je i deskriptivní geometrie, tu ovládal precizně. Takže jsme až do konce školního roku kreslili, začali jsme přímkami a končili průnikem jehlanu koulí a podobnými krásami. Když se to vystínovalo, byly to nádherné výkresy. Bohužel jsme po dvou letech matematiky nedovedli spočítat víc, než co jsme uměli tak v 6. třídě základky. Ve třeťáku jsme pak dostali matematika, ten když viděl, co už jsme zapomněli, tak to po dvou měsících vzdal. Ve čtvrťáku už jsme matematika neměli. A s podobným přístupem bychom měli skládat maturitu z matematiky? Nehledě na to, že nám nikdy nikdo nevysvětlil, k čemu je v praxi potřebný sínus, kosínus, tangens, kotangens a další. Jen pro postup samotný? A abych pravdu řekla, z matematiky jsem v životě potřebovala tak akorát sčítání, odčítání, násobení a dělení, výjmečně průměr nebo něco jiného, tedy vpodstatě učivo 1. stupně základní školy.