Skvěle napsaný článek, u kterého jsem se opravdu zasmála při vzpomínce na naše začátky. Které byly dosti podobné. Nejprve velké těšení na miminko a pak bláznivé šestinedělí a tak trochu zklamání z toho, že nic nejde podle mých plánů, ale že se všechno řídí podle miminka, jehož pláči ne vždy rozumím. Problémy s kojením taky byly (hodně mléka, které teklo rychle a syn kvůli tomu po každém kojení hodně zvracel), ale během šestinedělí se vše zlepšilo. No a nakonec postup do vyššího levelu, ve kterém je péče sice náročnější, ale odměnou je úsměv miminka. A samozřejmě i pocity lásky a strachu o někoho blízkého, které člověk pozná až když má doma miminko.
Píši o tom na svém blogu (nejen pro mé známé, ale i pro maminky, které teprve začínají, aby věděly, že je to běžné) http://hananadovolene.blogspot.cz/
Předchozí