Přidat názor k článku První krůčky do školy

dovoluji si souhlasit spíše s autorkou článku a děti zbytečně dopředu neučit, mám zkušenosti se dvěma vlastními prvňáčky. První dcera nastupovala do školy jako čerstvě šestiletá,byla stále hodně hravá a z písmen znala jen ty, které byly v jejím jménu.Byla mezi dětmi výjimkou, většina ostatních už znala velkou část abecedy.Proto jsem ji do školy vedla s velkými obavami. Byla ale ze školy nadšená, všechno ji bavilo.Během půl roku všechno bez problémů dohnala a srovnala se sjinými dětmi. Naopak syn, který nastupoval do první třídy jako téměř sedmiletý (narozený v říjnu), zvládl přečíst všechno i když ne plynule, bez problémů sčítal a odečítal , se ve škole nudil. Ze školy chodil otrávený, měl pocit, že mu škola nic nepřináší, protože byl stále o krok napřed aniž by se musel nějak zvlášť přičinit. Tento přístup mu vydržel dodnes. Samozřejmě to není jen tím, jestli dítě umí nebo neumí číst, je to dáno i povahou a schopnostmi dítěte, ale určitě bych doma předškoláka sama dopředu neučila. Samozřejmě zvídavé děti člověk nezabrzdí, ale může se snažit jejich zvídavost orientovat i jiným směrem.