První krůčky do školy

Prvního září se stejně jako každý rok stanou z desetitisíců předškoláků prvňáčci. Většina dětí se do školy těší. Spoustě rodičů však dělá vstup jejich ratolesti do první třídy starosti. Zvládne to tam? Jak mu to ve škole půjde? Na co si budu muset zvyknout já?

Nástup dítěte do školy je skutečně velký předěl. Nějakým způsobem se dotkne všech členů rodiny. Budete třeba vodit dítě na jiné místo a v jinou dobu než do školky, možná bude potřeba ho naučit samostatnou cestu do školy. Dítě si kromě školy možná bude zvykat i na ranní či odpolední družinu. Vznikne nutnost vyčlenit si čas na odpolední domácí přípravu do školy. Současná škola je na spolupráci s rodinou poměrně náročná. Od rodičů se čeká, že na domácí přípravu dohlédnou, že ji zpočátku budou dělat s dítětem. Že s prvňáčkem budou každý den číst. Dítě bude možná doma potřebovat víc místa než dosud. Mělo by mít svůj pracovní stůl a v době školní přípravy by měl být v místnosti klid, aby dítě nic nerušilo. Může být potíž to zkoordinovat s mladšími sourozenci, kteří si nárokují pozornost rodiče, který právě dělá úkoly s prvňákem. Nebo jsou prostě moc hlasití a prvňáčka při úkolech vyrušují a je třeba je nějak zabavit. Sladit potřeby více dětí ke spokojenosti všech prokazuje vysoké manažerské schopnosti rodiče.

Škola není školka

Už se nejedná o dobrovolnou docházku jako do školky, kdy dítě mohlo zůstat doma, když třeba měli rodiče volno nebo přijela na návštěvu babička. Nebo když se dítěti prostě nechtělo a maminka byla doma s malým sourozencem. Do školy se musí každý den. S předškolákem rodiče mohli jezdit na dovolenou kdykoliv během roku, se školákem budou dny volna směrovat vlastně jen na dobu školních prázdnin. Jinak by se muselo dítě uvolňovat ze školy a ne každá to umožní. Bude také třeba zajistit hlídání dítěte v době školního volna (podzimní prázdniny, vánoční prázdniny, jarní prázdniny, velikonoční prázdniny, ředitelské volno) a hlavních školních prázdnin.

Co můžete čekat?

Nástup do školy se často přirovnává k nástupu do nového zaměstnání. Dítě si také musí zvykat na „novou práci“ (nové školní povinnosti), „šéfa“ (učitele), „kolegy“ (spolužáky), nové prostředí, jiný rytmus dne. Je to pro něj zátěžová situace, musí se s novými nároky na sebe nějak vyrovnat. Některé dítě do školních povinností vpluje snadno, jinému to trvá déle.

Je pravděpodobné, že čerstvý prvňáček bude unavenější. Možná bude potřebovat víc spát. Třeba usne i po příchodu ze školy, i když po obědě už dávno nespává. Nebo bude naopak lítat a zlobit. Možná vám bude odsekávat, nebude mít náladu si povídat. Nebo naopak bude lítostivý a bude vzpomínat na školku, jak to bylo prima, a že už to teď není ono. Zkuste brát problémové chování dítěte s rezervou, za pár týdnů by se zase mělo vrátit do normálu.

Jak dítěti pomoci

Dítě by mělo cítit, že jsme mu k dispozici, když to bude potřebovat. Že si s námi může popovídat, kdykoli bude chtít. Že mu fandíme, že jeho nástup do školy bereme vážně. Že škola je pro nás důležitá, ale ne nejdůležitější. Nejdůležitější je pro nás dítě.

Prvňáček by mohl získat nějaká nová privilegia. Něco, co dřív nesměl a teď už smí, protože už je velký kluk nebo velká holka (například chodit sám ven, zůstávat venku déle, hrát některé počítačové hry, dostat kolečkové brusle). Aby dítě mělo z toho, že už „je velké“ a musí chodit do školy, nějaký pro sebe pochopitelný užitek, aby z toho pro něj nevyplývaly jen samé povinnosti a ztráty příjemných věcí.

Také by bylo dobré to nepřehánět s kroužky. Nástup do školy je zátěž sama o sobě, nebývá vhodné přidávat i hodně nových volnočasových aktivit. Lepší bývá počkat alespoň první pololetí, abyste viděli, jak dítě školu zvládá a kolik volného času mu zbývá. Dítě by určitě mělo mít čas si i jen tak neorganizovaně pohrát podle svého. Ale samozřejmě záleží na konkrétním prvňáčkovi. Některé dítě se adaptuje na školu lehce a kroužky pro něj nejsou problém. Také je fajn pokračovat v kroužku z dřívějška, na který je dítě zvyklé a kam chodí rádo, aby se pro dítě nástupem do školy nezměnilo úplně všechno.

Berte to pozitivně

Rodiče někdy používají školu jako zastrašovací prostředek. Jsou to věty typu: „Počkej ve škole, tam tě srovnají. No tohle by sis ve škole dovolit nemohl. Já už na tebe nestačím, ale ve škole, tam ti dají.“ Ale tím zbytečně dítě od školy odrazují.

Bylo by dobré doma prezentovat povinnou školní docházku dítěte jako něco pozitivního. Pokud se vám to nedaří, tak alespoň jako něco normálního, obvyklého, ale ne špatného či děsivého. Dítě hodně vycítí postoj rodičů a většinou ho přejímá. Takže jestli se začátku školy u dítěte bojíte, máte obavy, jak to zvládne, tak se dítě bude nejspíš strachovat také. Jestli vám škola připadá zbytečná, pak se nemůžete divit, že dítě bude dělat úkoly s nechutí a že ho budete muset přemlouvat, aby vůbec do školy šlo.

Šest let je správná doba

Přitom šest let je vhodný čas na zahájení pravidelného učení. Dítě je přirozeně zvídavé, chce se dozvídat věci o světě kolem nás. Školsky zralé dítě je připraveno na osvojení si čtení a psaní. Zkuste se těšit z toho, že zase postoupilo o krůček dál.

Mluvte s dítětem o tom, jak to bude ve škole zajímavé, co se tam všechno naučí. Že si bude samo moci přečíst knížku, spočítat drobné v obchodě. Dozví se zajímavosti o zvířátkách, o kytičkách. Zjistí nové informace o vaší obci a regionu, ve kterém žije. Bude se učit anglicky a jednou se domluví v cizině. Pozná nové kamarády.

Pokuste se najít si čas a vyprávět dítěti, jaké to bylo, když jste začali chodit do školy vy. Vydolujte z paměti nějaké historky o tom, jak jste šli prvně do školy, jaká vůbec byla vaše škola, paní učitelka, spolužáci. Co jste v první třídě zažili. Jestli jste třeba ve škole potkali někoho, s kým se dodnes přátelíte a koho dítě zná. Autorita učitele

Běžný prvňáček má většinou paní učitelku rád. Někdy ji přímo zbožňuje a vše, co říkala paní učitelka, je pro něj svaté. Je schopný se doma hádat s rodiči, že „tak to není, protože paní učitelka to přece říkala jinak“.

Rodičům to třeba bude i líto, že jejich malý drobeček najednou uznává někoho jiného víc než je. Ale učitel není žádná konkurence rodičů. Dítě určitě nemá paní učitelku raději než rodiče. Ve světě dítěte mají všichni své nezastupitelné místo a naopak je dobře, když si prvňáček paní učitelku oblíbí.

Může se stát, že vám osobně učitelka dítěte nesedí, není vám sympatická. Jestli je s ní ale dítě spokojeno, zkuste v sobě antipatie potlačit, aby dítě nemuselo řešit konflikt, zda se přikloní na stranu rodiče či učitele. V očích dítěte by měly autority vystupovat souladně.

Dítě není potřeba na školu nějak speciálně připravovat. Nástup do první třídy základní školy není žádná účast na olympiádě, na kterou by bylo potřeba trénovat. Běžné dítě s běžným množstvím podnětů z rodiny a okolí je na školu po stránce znalostí připraveno. Není nutné, aby umělo číst nebo počítat. Od toho je přece škola, aby ho to naučila. Dítě by mělo mít nějaké základní vědomosti (všeobecný přehled, základní předčíselné představy, barvy, číselná řada, orientace ve světě kolem nás), ale normální předškolák toto všechno zná.

První třída není jen o znalostech, ale také o chování

V první třídě stejně prakticky nejde o znalosti. Spousta prvňáčků vlastně už umí dost z toho, co se učí v první třídě (číst, počítat do dvaceti).

V první třídě by se dítě spíš mělo sžít s prostředím školy, školním režimem. Mělo by se naučit, jak se má chovat při hodině a osvojit si návyk pravidelné domácí přípravy na školu.

Autorka článku je dětská psycholožka a autorka knihy První třídou bez pláče.