Máme doma prvňáčka

V tomto období se formuje vztah dítěte ke škole, jeho motivace, jeho vnímání sebe samého jako školáka, vztah k autoritě, návyky důležité pro další školní docházku. Podívejme se, jak jej jako rodiče můžeme podpořit.

Vstup do školy je pro dítě velká a náhlá změna, která pro většinu dětí a rodičů znamená značnou zátěž. Nejedná se jen o změny v požadavcích na výkon a pozornost dítěte, ale také o změnu životního stylu rodiny. Adaptace na školu trvá měsíc až dva, adaptují se děti i rodiče. Pro dítě zahájení školní docházky znamená delší dobu bez rodičů, přizpůsobení se různým prostředím s různými pravidly (rodina, třída, družina), zapojení do poměrně velkého kolektivu stejně starých dětí, podřízení se autoritě cizího dospělého, odlišná organizace školní činnosti (od převažující hry k učení), větší samostatnost při péči o své věci, při obědě.

Projevy napětí u dětí

Na svých dětech můžete v prvních dnech a týdnech školní docházky pozorovat zvýšené napětí, které se může projevovat například větší mírou konfliktů i doma mezi sourozenci či mezi dítětem a rodinnými příslušníky. Děti mohou být unavené. Poznáte to tak, že nereagují na některé podněty tolik jako dříve a preferují hru o samotě. U některých dětí můžeme sledovat úzkost a pláč kvůli banálním příhodám (zapomenutý sešit ve škole atd.). Zvláště ze začátku mají noví žáčci obtíže se soustředěním na domácí přípravu. Rodiče může znervózňovat, že jsou neklidní a stále si musejí s něčím při úkolech hrát. To vše ale patří mezi běžné projevy navykání si na školu. Poměrně často se objevují obtíže při usínání nebo zlé sny.

Děti mohou vykazovat známky nepřizpůsobení i ve škole formou neklidu, otáčení, neposedností, problémy se soustředěním, hravostí, obtížemi při podřizování se kolektivnímu vedení. Některé signály jsou závažnější a jejich řešení by mělo být předmětem spolupráce rodičů, školy a případně dalších institucí. Jedná se o případy, kdy dítě odmítá ráno vstávat do školy, nebo o ranní nevolnosti, bolesti hlavy, břicha, zvracení. Zvláště varující je, když se tyto příznaky neobjevují ve dnech, kdy není škola.

Když se dítě se školou „nepopere“

Dítě, které se obtížně vyrovnává s napětím, nemá dostatečnou kapacitu pro učení se novým vědomostem a dovednostem. Proto se obtíže mohou projevit také při výuce: dítě zažívá neúspěch, nedaří se mu, nepostupuje, zaostává. Od rodičů a učitelů dostává signál, že nestíhá. Začíná se považovat za neúspěšné, selhávající. Tato skutečnost je zdrojem dalšího napětí, které dítěti opět ubere kapacitu k poznávání a může vést k dalšímu zhoršení. Připomíná vám to bludný kruh? Oprávněně.

Zažívání neúspěchu ve škole vede ke snížení sebehodnocení dítěte a brání postupu v učení. Působí na další vývoj osobnosti dítěte a dítě jej negativně prožívá. Zároveň ovlivňuje postavení dítěte v kolektivu třídy, které je významné pro utváření vztahů k druhým lidem i sobě samému.

Jak může rodič pomoci dítěti zvládnout nároky první třídy

Nejlépe můžeme dítěti pomoci tím, co očekáváme, co říkáme nebo neříkáme a co děláme. Buďme připraveni, že dítě může zažívat obtíže a může potřebovat více naší podpory v některé oblasti. Každé dítě je jiné a každé zvládá některé věci snadno a jiné s obtížemi. Nechtějme po dětech to, co nám nešlo. Nežádejme ideální děti, vrcholové výkony. Nečekejme ideální průběh jen proto, že nám se hodí a pro nás je snadný. Rodičovství je dobrodružství a to s sebou nese zvládání nejrůznějších problémů a obtíží. Buďme zaměřeni na dítě, na jeho potřeby. Radujme se z jeho úspěchů, z jeho silných stránek a citlivě mu pomáhejme zvládat to, co je pro něj těžké. Očekávejme, že dítě věci dokáže zvládnout! Když dítěti dokážeme věřit, naučí se i ono samo sebedůvěře.

Co říkat a co neříkat

Dítěti pomůžeme, když mu dáme možnost poznat, že i my dospělí můžeme být nervózní či vyplašení z nových úkolů a situací a trvá nám, než si zvykneme. Můžeme dítěti popsat, co my děláme v nových situacích, co nám funguje, když potřebujeme zvládat nové věci. Dejme si pozor, abychom dítě nezahlcovali svou vlastní nervozitou. Jestliže potřebujeme říci, že jsme nervózní či cítíme úzkost, jen to sdělujme (dítě to stejně cítí), ale tak, aby z toho pro dítě nevyplývaly žádné úkoly či povinnosti (dítě má dost své vlastní nervozity).

Důležité je také nenálepkovat. Když dítěti něco nejde, popisujme, co mu nejde, ale nespojujme to s nálepkou. Tak můžeme říci, že dítě ve škole mluví, otáčí se a vyrušuje, ale nikoliv, že je zlobivé, nevychované, hyperaktivní, divoké, nezvladatelné. Lepší je říci, že dítě nestíhá, opakovaně drží tužku nesprávně, zaměňuje písmenka, než že je hloupé, málo nadané, nedbalé. Říkejme, že dítě pláče, projevuje neklid a nikoliv že je úzkostné, labilní, nezralé. Snažme se zůstat u popisu a vyslovovat ho pokud možno co nejklidněji, jako něco, co se může změnit.

Hledejme na nových situacích a výzvách to pozitivní a sdělujme to dětem. Můžeme jim vyprávět příběh našeho dětství: jak jsme postupně přijímali nové úkoly a novou odpovědnost. Jak jsme zvládali to, co nám zprvu nešlo.

Spojme dnešní úkoly a nároky s přípravou na dospělost a upozorněme dítě, že hlavní úkol rodiče je připravit své děti na dospělost a samostatnost. Oceňujme, že se dítě pustilo do dalšího období a vyjadřujme svou připravenost stát při něm a pomoci, když to bude třeba.

Dobré je oceňovat vše, co ocenit můžeme. Zaměřujme se na správnou snahu, za vhodné cíle a oceňme, i když je dítě zatím nedokázalo realizovat.

Zásady pro správnou domácí přípravu

• Stálé místo s vhodným osvětlením a dostatečným klidem, rodič kontroluje správné sezení, správné držení tužky. Nezapomínejme vyvětrat!
• Důležité je najít optimální dobu pro domácí přípravu a stanovit na celý týden stálý rozvrh. Pokud je to možné, začínejte s dítětem domácí přípravu každý den ve stejnou dobu. Optimální délka domácí přípravy je 30 min., přičemž by neměla přesáhnout 60 min. Vhodné je zařadit ji v obdobích vyšší připravenosti k učení (9–12,30, 15–17,30). Je lepší vyvarovat se doby útlumu (18–20).
• S domácí přípravou nezačínejme hned po příchodu domů, dopřejme dítěti krátkou přestávku, vydechnutí, činnost, kterou si samo zvolí.
• Zařazujte raději častěji kratší přestávky než jednu dlouhou. O přestávce si dítě může např. zacvičit, kousek se projít, omýt se vodou. Nevhodná přestávka je hra, televize.
• Bezprostředně po učení by neměly následovat jiné, silnější prožitky, které by vytvořené spoje narušovaly, např. akční film v televizi.
• Vyvarovat se hádek a konfliktů při domácí přípravě. Motivace, kterou dítě ztratí, se obtížně znovu nastavuje. Nejlepší odměnou pro dítě je ocenění rodiče.

Co dělat a nedělat

• Nastavit čas vstávání a příliš neměnit režim spánku a vstávání ani ve dnech školního volna. Dbát na dostatek kvalitního spánku.
• Optimalizovat ranní vypravování tak, aby nebylo více stresující než škola a její nároky. V některých rodinách je ranní odchod z domu doprovázen konflikty, spěchem, napětím, které nesvědčí dětem ani rodičům. • Vytvořit denní režim tak, aby probíhal každý den podobně, a dodržovat ho.
• Dítě nepřetěžovat kroužky a zájmovou činností. V první třídě klidně bez kroužků nebo jen ty zavedené. Doporučuji nepřidávat nové.
• Nastavit pravidla a dodržovat je. Rodič nemusí křičet a prosazovat pravidla za cenu konfliktů, může mluvit klidným hlasem.Jestliže je důsledný a dítě pochopí, že na pravidlech trvá, bude je respektovat.
• Přenášet odpovědnost na dítě: vybrat oblasti, kde dítě již může být samostatné nebo s asistencí rodiče, a oblasti, kde dítě potřebuje přítomnost rodiče. Dítě si například může věci do školy chystat samo s asistencí rodiče dle rozvrhu. Postupně experimentujme s přesouváním dalších drobných úkolů na dítě. Kontrolujme, ale neznechucujme. Oceňme to, co se povedlo, iniciujme dodělání tam, kde výsledek neodpovídá, ale nekritizujme! Snažme se, abychom dítěti nesebrali chuť a motivaci.