Jedno procento prvňáků propadne

V České republice opakovalo ve školním roce 2015/2016 první třídu základní školy zhruba jedno procento ze všech prvňáčků. Vyplývá to z údajů Ministerstva školství, které zveřejňuje v rámci svých ročenek. Z dostupných statistik vyplývá, že v českém školství je celkově problémem přechod mezi vzdělávacími stupni.

„To, že již 1. třídu opakuje tolik dětí, podává další důkaz toho, jak je pro některé z nich nástup do školy složitý. Přitom například ve skandinávských, ale i v dalších západoevropských zemích, je zcela běžné, že se na základní škole nepropadá vůbec. Natož v 1. třídě,“ říká Daniel Hůle, analytik organizace Člověk v tísni, která v ČR nabízí vzdělávací služby dětem, kterých se propadání v 1. třídě týká zřejmě nejčastěji. Tyto služby byly v loňské škole financovány mimo jiné i ze soukromých zdrojů, které lidé posílali na sbírkovou kampaň Lepší škola.

Co je důvodem takto vysokých čísel? „V rámci našich analýz jsme zkoumali různé vlivy, které propadání, a školní neúspěch obecně, způsobují. Jako absolutně nejzásadnějším faktorem vychází nízké vzdělání rodičů. Zjednodušeně řečeno: žije-li dítě s rodiči, kteří sami absolvovali maximálně základní školu, je velká pravděpodobnost, že na základní škole propadne,“ vysvětluje Daniel Hůle.

Stačí pak, aby takovéto dítě nenavštěvovalo žádný typ předškolního vzdělání, a na základní školu nastupuje nepřipraveno. Právě na tyto děti se organizace Člověk v tísni zaměřuje ve svých předškolních klubech. V České republice jich provozuje 12 a jen v roce 2015/2016 jimi prošlo 260 dětí ve věku od tří do šesti let. „Naším hlavním cílem je zařadit tyto děti do běžného vzdělávacího proudu. Pokud se nám nepodaří děti umístit do běžné školky, je dalším cílem příprava na co nejhladší zvládnutí zápisu. V minulém školním roce tak z našich klubů odcházelo zhruba 40 dětí na běžné mateřské školy a dalších 40 pak na základní školy. Naše zkušenosti proto hovoří jasně: kvalitní předškolní příprava dokáže problémům s nástupem do 1. třídy efektivně předcházet. Jen se jí musí dostat primárně těm, které ji nejvíce potřebují,“ říká Martina Francuchová, metodička předškolních klubů.

Hlavní příčinou neúspěchu dětí z méně vzdělaných rodin je nepřipravenost samotných škol, které stále ještě neumí efektivně pracovat s dětmi, které stojí na úplně jiné startovní čáře než ty ostatní. „Ve vyspělejších zemích je přitom nástup na ZŠ pozvolnější, v Německu je např. adaptace rozložena do prvních tří let,“ říká Daniel Hůle.

V regionálním srovnání jsou patrné značné rozdíly. Nejvíce prvňáčků propadá v Ústeckém kraji, který značně převyšuje zbytek ČR. V průměru zde vychází přes 2,5 „propadlíka“ na 100 žáků 1. třídy. Následuje Moravskoslezský kraj (cca 1,7), Karlovarský kraj (cca 1,6) a Liberecký kraj (cca 1,4). „Podíly propadajících prvňáků kopírují podíly sociálně znevýhodněných dětí v kraji,“ říká Daniel Hůle.

Nejvíce „odpadlíků“ hlásí Ústecký kraj

Dalším ukazatelem, který tentokrát dokládá, že české školství bohužel stále ještě generuje mladé lidi, kteří vzdělávací systém opouštějí absolutně nepřipraveny na dospělý život, je počet dětí, které základní školu opouštějí dříve než po ukončení deváté třídy. „Jedná se o děti, které během školy jednou či dvakrát propadly. Sice tedy absolvovaly devět let povinné školní docházky, ale bez řádného ukončení základního vzdělání. Končí tak v osmé, či dokonce v sedmé třídě,“ říká Daniel Hůle. Nejvíce těchto dětí připadá na Ústecký, Karlovarský, Liberecký a Plzeňský kraj. Právě zde provozuje Člověk v tísni šest z celkem devíti regionálních poboček.

Dětem, které potřebují během školy z různých důvodů podporu nabízejí pracovníci Člověka v tísni doučování. Jen v loňském roce takto podpořili přes 520 dětí. Prvotním cílem doučování je právě zastavit propad prospěchu, který by mohl vést až k opakování ročníku. „Setkáváme se s velmi absurdními příběhy - propadnutí z hudební výchovy, nepřipuštění k reparátu, několik nedostatečných již v pololetí první třídy. Významná složka naší práce je ta s motivací dítěte a popravdě, je málo co tak demotivující a vyčleňující jako propadnutí už v první třídě. Snažíme se měnit postoje dítěte k učení a škole samotné. Díky podpoře v kvalitní přípravě si jsou děti čím dál tím jistější. Sami učitelé nám potvrdili, že se námi doučované děti více zapojují, jsou aktivnější. Klesá počet jejich absencí,“ říká Petra Sedláčková, metodička služby. „Realita je často bohužel taková, že pro mnoho dětí představuje škola místo, které jim ukazuje, že za nic nestojí. Tím rapidně klesá jejich motivace k učení a poznávání obecně. Přitom zcela zbytečně, vždyť jde o děti, které s trochou podpory dokáží úplně to samé, jako jejich vrstevníci, kteří měli to štěstí, že se narodily na lepší adrese,“ uzavírá.