Chystáme se k zápisu

Hodně těšení, něco málo nervozity a strachu, nejistota z toho, co se u zápisu bude dít. To všechno provází důležitý den budoucích prvňáčků.

Zápis je do značné míry úřední akt. Podle naší legislativy musí být každé dítě, které do 31. srpna daného kalendářního roku dosáhne věku šesti let, zapsáno ke školní docházce, a to bez ohledu na plánovaný odklad školní docházky (pokud zápis „necháme plavat“, dopouštíme se přestupku a můžeme za to dokonce dostat pokutu). Dítě také nemůžeme poslat k zápisu samotné nebo se starším sourozencem, a to ani v případě, že máme školu „u nosu“.

Zápisy se konají mezi 15. lednem a 15. únorem a přesný termín určuje ředitel školy společně se zřizovatelem. Zápisy většinou trvají alespoň dva dny a některé školy je organizují i v sobotu, aby tak vyšly vstříc zaměstnaným rodičům.

Vejít se do daného termínu není někdy úplně lehké. Své o tom ví Jarka Novotná, maminka tří holčiček mezi jedním a sedmi lety. „Když měla jít Verunka loni k zápisu, byli jsme doma všichni nemocní a prostě jsme to nestihli,“ vypráví. „Měla jsem dobrou vůli a snažila jsem se, ale naše nejmenší měla pořád horečky, manžel byl na cestách a mně nebylo zrovna nejlépe. Proto jsem zavolala do školy, kam jsme chtěli Verunku zapsat, a omluvila se. Ředitelka byla velmi vstřícná, nabídla mi, ať se jí ozvu později, až budeme v pořádku, že se zapíšeme v náhradním termínu.

Verunka byla nejdřív mrzutá, ale nakonec vše proběhlo ke spokojenosti všech. Ředitelka školy pro nás měla nachystané všechny papíry, Verunku provedla třídami prvního stupně, ukázala jí, jak to vypadá ve školní družině, a já jsem mezitím vyplnila všechny dotazníky. Dcera dostala i malý dárek na památku a zápis si i díky tomu, že už byla zdravá, opravdu užila.“

Podobné individuální zápisy se dají sjednat i v případě, kdy je jasné, že dítě nebude moci nastoupit do běžné školy, protože má nějaký handicap. V takovém případě by se dítě i rodiče mohli v atmosféře řádného zápisu do školy zbytečně stresovat a ředitelství školy jim většinou ochotně vyhoví.

Co se u zápisu bude dít?

Většinu dětí ale čeká „běžný“ zápis a jejich rodiče jsou zvědaví, jak to tam bude vypadat. Dnešní zápisy do školy bývají o dost jiné než ten, který jsme absolvovali jako děti. Některé základní školy zápis pojímají opravdu velkolepě, na budoucí prvňáky čeká třeba „pohádkový les“ nebo „zvířátková cesta“, při kterých si děti prohlédnou školní budovu a plní různé úkoly, zatímco rodiče vyplňují požadované údaje, jinde mají zápisy „klasickou“ podobu. Obě varianty mají něco do sebe, ta netradiční ale někdy mate.

Pavla Bělecká vypráví, že jejímu Filípkovi se sice pohádkový les ve škole moc líbil, ale když nastoupil do první třídy, byl vyvedený z míry.

„Když jsme odcházeli ze zápisu, skákal Filípek radostí a pořád vykřikoval, že se do školy těší a že to tam bude super. Ale pak přišlo září.,Mami, a proč už nemůžeme běhat po škole a honit strašidla?‘, ptal se mě zklamaně. Uvědomila jsem si, že ten zápis byl natolik jiný než normální školní režim, že z toho měl v hlavě zmatek. Kdybych se mohla vrátit v čase, tak bych ho vzala do školy i v nějaký „normální“ den, aby viděl děti, které sedí v lavici, nebo bych ho přihlásila do přípravky, která ve škole funguje. Ale to jsem nedocenila,“ vysvětluje.

Ukaž, co v tobě je

Některé školy stále preferují zápis formou rozhovoru. Dítě se usadí ve školní lavici a učitelka si s ním povídá. Smyslem rozhovoru (stejně jako zábavných úkolů, které děti plní při netradičních zápisech) není dítě otestovat, ale ukázat mu, co se ve škole děje, a také alespoň trochu odhadnout, co v dítěti je a zda nemá nějaký vývojový problém. Děti se při zápisu naopak mohou „ukázat“, třeba odříkat básničku nebo nakreslit nějaký obrázek. „Až při zápisu jsem si uvědomila, že máme ještě hodně co dohánět,“ říká Dana Plecitá, která byla se svou dcerkou u zápisu předloni. „Učitelka si s Tondou nejdřív povídala a pak se ho začala ptát. A já jsem si uvědomila, že Tonda nezná svoji adresu ani datum narození, že jsme se zatím nevěnovali rozlišování levé a pravé strany…

Sice už uměl spoustu věcí, které jeho vrstevníky nechávaly chladnými, ale tyhle základy mu chyběly.“ Někdy se u zápisu setkáme i s tím, že se učitelky dětí ptají, jestli umějí přečíst nějaké písmenko nebo spočítat jednoduchý příklad. Děti mají pochopitelně „nárok“ nastoupit do školy nedotčené, podobné otázky ale učitelkám pomohou vytipovat nadané dítě a připravit se na to, že jim do školy v září nastoupí školák, který už leccos umí.

K zápisu ano, do školy zatím ne

Každý rok se u zápisu objeví děti, které ještě v září do školy nenastoupí. Tuhle zkušenost má za sebou Petra Němcová. „Lenička se narodila koncem srpna a navíc bývala často nemocná.

To by sice podle psychologa nemuselo být překážkou pro nástup do školy už v šesti letech, ale Lenka byla prostě opravdu nezralá. Neměla zájem o obrázky ani o příběhy, spíš by si pořád hrála. Taková dětina,“ vypráví Petra. „Proto jsme po dohodě s psychologem požádali o odklad školní docházky. Hodně jsem se ale bála, jestli dceři nebude líto, až u zápisu uvidí natěšené budoucí prvňáky. Co když si postaví hlavu a bude chtít do školy taky, říkala jsem si.

Tak jsem jí ještě před zápisem vysvětlovala, že bude ještě rok chodit do školky. Povídala jsem jí, že když byla tak často nemocná, školky si pořádně neužila, a proto musí ještě zůstat tam. Hodně mi pomohla paní učitelka z její školky. Říkala jí, jak se těší, až jí bude pomáhat s novými dětmi, a jakou má radost z toho, že odtud ještě neodejde.“

Nepodceňujte zápis

Pokud mají rodiče pocit, že dítě zklamání „neunese“, mohou se domluvit s vedením školy na jiném termínu, nebo přijít až poslední den zápisu, kdy už nebývá tak plno.

Ale v případě, že se k zápisu chystá skupina dětí z jedné školky a víme, že tam většina dětí „napochoduje“ už s aktovkou na zádech, vyplatí se spíše jiné datum. Sice tu o nic nejde, ale není potřeba dítě od počátku konfrontovat s ostatními, kteří vynikají v jiných oblastech.

I když víme, že ze zápisu se „nestřílí“ a že jde především o úřední akt, který je zabalený v kabátku příjemné společenské události, neměli bychom ho podcenit. Dítě musí vědět, proč k zápisu jde a proč je pro něj škola tak důležitá.

Cesta k vědění a znalostem mu sice začne až za několik měsíců, ale tu chvíli, kdy trochu roztřesené recitovalo básničku a pak si odnášelo dárek, který pro něj vyrobili starší školáci, si bude pamatovat ještě dlouho. Zápis je velký den každého předškoláka, tak si ho společně pěkně užijte.

Autorka je speciální pedagožka a šéfredaktorka časopisu Informatorium 3-8