Přidat názor k článku Když rodič řekne "Jdu do práce"

Já si svoje spolužáky pamatuju, občas se i scházíme (i když během školní docházky jsme si moc nesedli), ale velkou část spolužáků dětí vidím leda tak na fotkách třídy. Ono je něco jinýho, když všechny děti bydlej pár kroků od školy, a když jich půlka dojíždí bůhví odkud. Moji rodiče taky většinu našich spolužáků neznali, nevím, kde by k tomu přišli (pokud to nebylo těch pár, se kterejma jsme se navštěvovali).
Jo, besídky a podobný akce jsou sice hezká věc, ale občas v naprosto nemožnou dobu. Ne každej si na to může volno vzít. Tvořivá odpoledne - to ani náhodou. Na takový věci chodit nehodlám (obvykle se vyrábí nějakej divnej dekorační nesmysl, jako třeba adventní věnec). I tak jsem učitelky znala všechny, člověk je dostatečně pozná i bez podobnejch opičáren, s řadou z nich se potkáváme a většinou i prohodíme pár slov (včetně učitelek ze školky, kam i nejmladší dítě přestalo chodit před devíti lety).