Pavlo, stačilo se 2x přestěhovat a spolužácí byli daleko, jejich děti neznám vůbec. Na VŠ jsme byli z celé republiky, rozutíkali jsme se zase po republice, poženili, povdávaly, k tomu práce, a rázem byli spolužáci na vedlejší koleji. Takže se dneska se spolužáky/spolužačkami vidím leda tak na srazech, a to se ještě nesejdeme všichni. Děti vidíme jen na fotkách.
No, a v místě nového působení mám jen pár známých, při péči o rodinu holt nebylo nějaké kamarády tolik času. To jsem se radši věnovala dětem.
Nicméně nápad je to zajímavý a jsou lidi, co mají i dětem co říct. Já mezi ně třeba nepatřím.
Předchozí