Pravda je, že jsem o věci přemýšlela ve světle toho, že mám šestiletého syna
. U starších dětí je to často bohužel ten problém, že jim motivaci k učení sebrala právě škola svým necitlivým přístupem. Každého samozřejmě baví něco jiného, ale učitel by měl umět (netvrdím, že je to snadné) dítě citlivě přivést k tomu, k čemu by si cestu nenašlo samo. Pěstovat vůli je sice taky důležité, ale nemělo by to podle mě být stylem "sedni a makej i kdybys měl zahynout odporem, protože nic není zadarmo", ale děti by se měly naučit si i v tom nepříjemném najít něco hezkého, co se přehoupne ve vnitřní motivaci. Tak by to mělo být i u dospělých v práci. Jak už je patrné z mého předchozího příspěvku, děsí mě životní postoj "chci jít na pivo, ale tvrdnu v práci, protože potřebuju peníze"
. Bohužel, jak vidím kolem sebe, mnoho rodičů právě tohle dětem očkuje. Možná se to nezdá, ale už když se odpoví školkovému dítěti na dotaz "Proč jdeš do práce?" "Abychom měli penízky." navozuje to tenhle směr přemýšlení.