Měla jsem 2 porody, jeden v porodnici, kdy se sice dítě narodilo zdravé, ale já jsem mu málem do druhého dne zemřela, odborná lékařka a asistenta ve mně zapomněly kus lůžka, přes moje velké krvácení mne nechaly do rána na pokoji, potom byl fofr při vizitě...No dopadlo to nakonec dobře, ale s druhým dítětem náhodou stejná lékařka přišla na službu, dítě bylo ve 33. týdnu těhotenství, praskla mi doma voda, ale ani to nebyl dostatečný důvod ke zvýšenému hlídání či vyvolání porodu - potom jsem 4 x nesměla tlačit, i když už jsem chtěla, než sehnala asistentka doktorku, bylo to v noci. Tak mám doma zdravě narozené leč přidušené dítě, už 37 let, DMO, na vozíku. Doma s mojí maminkou bychom to zvládly určitě lépe. Takhle dítě bylo odsouzeno ke krušnému životu, který mu dodnes ulehčuji, a mělo to dopad na celou rodinu, manžel se udřel s zemřel pak předčasně na rakovinu. První dítě si nese poznamenaný rodinný život s sebou dodnes, naštěstí má svůj rodinný život dobrý. Tak nevím, co bych dnes doporučila, rozhodně by se přístup personálu měl zlepšit, ale jak to udělat? Je to vždy na lidech a o štěstí také...