Vyjádřila bych to velmi podobně. Stejně jako v běžném životě s něčí povahou vyjdu lépe a u někoho mi totéž dá více práce, je to tak i s mými dětmi. Obě stejně je miluju v tom směru, že si pro obě přeju hezký život, nechci, aby se jim stalo něco špatného psychicky nebo fyzicky, nemůžu ani myslet na to, že bych jedno z nich ztratila, pro obě doufám v život s využitými příležitostmi, ve kterém budou spokojené. Ale nemůžu se k nim stejně chovat, když by to znamenalo diametrálně odlišné výsledky. A když nejsou stejně staré. A bohužel nemohu 100% garantovat, že se některá z holek nebude cítit dotčená, protože bude mít dojem, že ta druhá je milována více. (V ideálním případě budou mít ten pocit obě, že?
)