Přidat názor k článku Rodiče obvykle přísahají, že milují všechny své děti stejně

Tak ja to mam trochu jinak, protoze o neco malo tezsi komunikaci mam s dcerou, ktera je mi v mnohem podobna. Je mene komunikativni nez syn, casto se urazi a nastvava. Ja ji sice rozumim, protoze jako dite jsem se urazela take, ale neni to pro mne kvuli tomu nejak jednodussi. Starsi syn je otevreny, komunikuje, a prestoze je v mnohem spise po manzelovi, ze mne toho moc nema, nemam s nim sebemensi problem. Sice neustale odporuje, ale nikdy se neuzavira do sebe, nestavi kolem sebe zed, je ochotny nejen slyset a poslouchat, a hlavne se neurazi. I kdyz na nej nekdy zarvu, on se nastve, tak za par minut je po vsem, a jde si za mnou normalne popovidat. V tomhle je to proste pohoda. Zatim nejmladsi syn je pohodovy, uplne jiny nez starsi dva, ale vyjit se s nim da zcela bez problemu. Sice se obcas urazi, ale uplne jinak nez dcera, protoze i urazeny, stale stoji o kontakt a chce situaci vyresit. Dcera postavi mentalni neprostupnou zed a je tezke se k ni dostat. Nastesti to neni zas tak casto, vetsinu dobu je velmi pohodova, vstricna a spolupracujici. Ted cekam druhou dceru, tak uz jsem zvedava, s cim se budeme potykat u ni. Jinak mam rada vsechny stejne, ale chovam se ke kazdemu jinak, protoze jsou kazdy jiny. A to je v naprostem poradku.