Přidat názor k článku O dětech a želvách

Nevím, jak mimosmyslové vnímání - o tom vůbec nic netuším. Ale mimoslovní vnímání mají děti nepochybně silnější. Dál, malé děti nemají rozvinutou tzv. teorii mysli (zjednodušeně řečeno: představu o tom, co si jiný představuje o tom, co si já myslím). Jsou proto přirozeně mnohem vnímavější na komunikaci zvířat, která není slovní a je bezprostřední, otevřená a nemanipulativní.

Nám velkým smysl chování zvířat zastírá dvojí filtr, beze slov jsme jakoby hluší (proto taky spousta lidí na zvířata neustále mluví a zvuky vydávané zvířaty pokládá za odpovědi na své proslovy, přičemž v podstatě předpokládají, že zvířata jim víceméně rozumějí, pouze nemohou mluvit jako lidé). Proto je pro porozumění zvířatům důležité naučit se mlčet - a proto možná mají zakřiknuté děti v něčem výhodu.

Za druhé, nám velkým uniká smysl zvířecího chování, protože mu přikládáme určitý kulturní smysl: "hodné" zvíře se chce kamarádit a "zlé" zvíře nám chce ublížit, "zlobivé" nás chce zlobit, proto ho potrestáme (takže nejen my nerozumíme zvířeti, ale následně už nerozumí ani ono nám). Zvířatům automaticky promítáme do jejich hlavy naše vlastní představy: "domácí" je "krotké" a "hodné", a chce se od nás nechat pohladit, "divoké" je "nebezpečné" a chce nás kousnout (proto se divíme, když domáci kousne a divoké nikoli).