No, já zjistila, že pociťuji různou míru studu dle toho, jak se chovají ti okolo - nebo jak bych to řekla. Tak jako jsem v porodnici žádala, aby na mne dotyčná PA laskavě už ani nesáhla, tak jsem odešla z jenoho gynekol. vyšetření nevyšetřena, protože jsem si prostě nedovedla představit, že dotyčný na mne bude sahat. Netuším, jak moc v tom byl ten stud, možná to bylo to poslední, spíš jsem nabyla přesvědčení, že takové chování si nemusím nechat líbit. Takže v tom možná stud nehrál roli, ale spíš vztek.
Jako byla jsem přítomna hovoru sestry ze sálu s nějakou kamarádkou nebo možná kolegyní. A ta jedna jí vykládala o tom, jak jeden muž při kolonoskopii "skučel" /jak řekla/, následně bulel /jak řekla/ a pak křičel a prosil, ať už ho nechají. A hrozně se podivovala, protože to přece byl chlap jak hora a děsně se tomu chechtaly. Blbky. I když jsem hovor vyslechla náhodou a nechtěně, přesto jsem to nevydržela a zeptala se, zda je napadlo, že pociťoval bolest a ony se tomu chechtají jak poslední idiotky. Měla jsem chuť je profackovat, nicméně do onoho místního zařízení bych na toto vyšetření nešla ani náhodou. A už se nedivím, když na mou tetu dal lékař trestní oznámení poté, co jí dělal podobné vyšetření, ona trpěla jak zvíře, prosila, plakala a on se jí nejprve vysmíval, byl ironický a následně prý dost hrubý. A když tedy skončili, tak ona ve svém zoufalství a ponížení /jak řekla/, protože - kdybys viděla ten jeho samolibý úsměv a to, jak ví, že ty nemůžeš nic dělat, tak mu vypálila takovou facku, až upadl.
Předchozí