Při mladších dětech jsme taky smontovávali postýlku až po několika měsících, kdy hrozilo, že dítě zanechaný v posteli se z ní skutálí. Dodnes lituju, že jsem nespala s nejstarším v posteli dýl. S mladšíma jsem do ca půl roka spala pod jednou dekou
Hrozně ráda vzpomínám, jak sjem dcerce při nočním kojení ohřívala nožky o svoje břicho, jak jsem se vzbudila a zjistila jsem, že jsem ji ve spaní vzala do náruče.
Mám dojem, že děti potřebujou společný spaní PRÁVĚ v raným miminčím věku. Později už jsme se o sebe budily, tak děcka putovaly k sobě. Ale co se týká miminek, tak mám lepší pocit, když spím s nima, protože cítím, že dýchají a mám lepší přehled o tom, co se děje.