Přidat názor k článku Pod tlakem superrodiče

i já bych k tomu napsala pár slov, jako matka nadpruměrně inteligentního syna, který navštěvoval první tři roky státní základní školu v Brně, ve třetí třídě kvuli šikaně dětí a nevšímavosti učitelu skončil v nemocnici (začal omdlévat, upadal do bezvědomí) a po poradě s psycholegem bylo nutno najít školu s indiv vzdel plánem - kdy v matice byl na urovni 5. třídy a v češtině - čtení dyslektik... Nikde ho do 4.tř. přijat nechtěli - prý mají plno a dětí podpruměrných spoustu, chytrému se věnovat nemohou... Takže ač samoživitelka s podpruměrným platem jsem ho zapsala do soukromé, dětí místo 30ti zde bylo jen 16, chytrých - škola připravovala na 8letá gymnázia. Dva roky mě sice stály 50 000kč - musela jsem si udelat půjčku, kde kdo si mysle, že jsem blázen, ale syn mi hned první týden hlásil, ŽE SE CÍTÍ JAK V SEDMÉM NEBI A KONEČENĚ ŽE POCHOPIL, ŽE ŠKOLA TAKY K NĚČEMU JE. Musel sice dohnat spoustu učiva, angličtinu za 3 roky... ale při přijímačkách na asi nejtěžší gympl v Brně, kde brali děti do 1matematické a 1všeobecné třídy, byl ze všech 300 zájemcu na 3. místě. Dnes je v 6. ročníku, má na vyzo dvě dvojky z jazyku, vyhrává matematické olympiády, je ve skupině nadaných studentu JMK a tvrdí, kdyby nebyl ty dva roky v soukromé základce, s výbornými učiteli a vysokými nároky, nebyl by zdaleka tam, kde je ted, ale z 9ti let na té státní ZŠ nejspíš v blázinci. Byla to asi nejlepší investice, jakou jsem kdy udelala, i když jsem ji pak 5 let těžce splácela...