Kreditko, souhlas - často jsou ty malé vesnické školy lepší než ty ověšené certifikáty. Mmch - v dnešní době bych asi jako matka vůbec neobstála, před 22 lety jsem, po návratu z ciziny, "hledala" školu pro svého syna tak, že jsem se šla zeptat 15.srpna do nejbližší školy, zda by mi ho nevzali. Žádný zápis, žádné serepetičky, uváděné v článku výše. Ve škole jásali, díky dítěti navíc mohli otevřít ještě jednu první třídu. Připadá mi, že dneska se s výběrem školy fakt hodně nadělá, kdyby se každý rodič měl řídit radami z článku, tak se asi zblázní. Synovi tehdy stačila ke štěstí úžasná p.učitelka, už před těmi lety měli v 1.třídě integrovanou holčičku po obrně (a všechny děti se ji naučily mít velmi rády a pomáhat), já se málem rozplakala dojetím, když jsem na první tř.schůzce zjistila, že učitelka prvńáků píše levou rukou! (sama jsem přeučená). Vím, že je to hodně o štěstí, ale sebevětší množství certifikátů a rodičovské zkoumání všech možných plánů dobrou školu nezaručí.
Předchozí