Protože stát tohle už dávno zabalil. Když tu začaly vznikat montovny, snadno přetáhly řemeslníky do svých řad, daly jim vyšší plat. A české fabriky, které stát za úsměv jediný rozprodal, pozavíral a zprivatizoval, přece nebudsou konkurenci vychovávat odborníky. Tak se přijalo pravidlo, že učeň musel mít smlouvu s podnikem, pro který se bude učit, vedle toho byli tzv. učni státní, no a pak fabriky ta učiliště téměř pozavírala, protože vzniklo toooolik středních škol, že některé obory se léta neotvíraly. Mezitím odešla (nebo byla odešena) řada mistrů odborného výcviku, kteří neměli co dělat, páč nebyli učni - a na problém bylo zaděláno. No, a korunou toho všeho je, že dnešní vyučenci toho moc neumí, protože je řemeslo buď neměl kdo naučit, nebo se mu neměli na čem vyučit, na předválečném soustruhu se prostě nenaučí pracovat s progamovatelným moderním soustruhem. Tak se mohlo stát, že když Žďárské strojírny ve Žďáru nad Sázavou získaly zakázku, tak s hrůzou zjistili, že ji nemá kdo vyrobit. I rozeslali personalisty, aby našli důchodce, do z této fabriky odešli do důchodu, aby přišli a pomohli. Protože ti mladí, perspektivní a kreativní měli sice velké sebevědomí, ale neuměli právě to řemeslo.
A bohužel na tuto krátkozrakost během nějakých 15-20 let dojedeme, protože staří fachmani vymřou a mladé to už nebude mít kdo naučit. Kuchaře, kosmetičku nebo jiné obory do služeb možná, ale soustružníky, tesaře, klempíře, kováře, ti prostě vymřou. A pak už tu nebudou ani ty montovny, protože Číňani se mezitím ta řemesla naučí.
Předchozí