Pracuji 8 let jako učitelka angličtiny a němčiny na učilišti technického zaměření a musím souhlasit s tím, že pokud bych měla dát svého syna na učiliště, měla bych opravdu velké obavy. Velkým problémem jsou hlavně žáci se špatným prospěchem už ze ZŠ, kázeňskými problémy a hlavně u těchto žáků NEFUNGUJE RODINA!!! Ti pak "rozhodí" celý kolektiv, stáhnou mnohé žáky k záškoláctví, drogám, alkoholu atd. Ale abych jen nestrašila, tak mám i optimistické příklady, kdy žáky na první pohled "odepsané" začalo bavit řemeslo na praxi (zde je velice důležitá osobnost učitele odborného výcviku čili mistra!),začali pracovat na zakázkách pro firmy za peníze), začali být chváleni za to co dokážou a ve 3. ročníku byste je nepoznali. Toto by měla být jedna z možností, jak žáky motivovat, určitě spolupracovat s firmami a schopné řemeslníky si vychovat. Lepší ocenění by si zasloužili i pedagogové na učilištích, protože jejich práce se někdy podobá práci psychologů a speciálních pedagogů!
Předchozí