Souhlasím s těmi obavami - hlavně ze zdejší společnosti. S manželem (ač oba VŠ) vůbec nezavrhujeme možnost, že by se náš syn vyučil řemeslu – jednak víme, že pracovitých a kvalitních řemeslníků je zoufale málo, jednak syn asi nebude studijní typ po nás. Nicméně vzhledem ke své zkušenosti bych mu asi hooodně bránila, aby šel na učňák rovnou ze ZŠ. Ta zkušenost je taková, že jsme bydleli pár let nedaleko jednoho velkého učiliště v Praze a občas se potkali s jeho svěřenci na autobusové zastávce – a to byla síla – z několika takových setkání (kterým jsem se pak již cíleně vyhýbala) jsem nabyla dojmu, že slušně vychované dítě má v takové „společnosti“ pouze 2 možnosti – buď a) zapadne mezi ty grázly (sorry, ale jinak se ta individua nazvat nedala) se vším všudy – a to pak kouření, alkohol a katastrofální slovník jsou asi ještě „soft atributy“takového statutu nebo za b) bude mezi nimi trpět (opovržením, vyčleněním, šikanou...) I když zas na druhou starnu máme ve svém okolí celkem dost kamaráddů, kteří nějakým tím učňákem prošli a zůstali „celí“ (fyzicky i psychicky) a slušní... Má zkušenost s osazenstvem učilišť je ale bohužel taková a nejsem si vůbec jistá, zda se přes ní dokážu přenést. A hlavně své dítě do něčeho takového uvrhnout...
Předchozí