Přidat názor k článku Citová ordinace: Být spolu, dokud nás smrt nerozdělí?

Velmi Vám rozumím, jsem taky věřící a chápu jakým tlakům podléháte a zároveň narážíte na svoje limity. Myslím, že by to šlo pojmout i tak, že ikdyž jste dala vy svůj slib, máte ještě zodpovědnost za sebe a svou dceru, vystavovat ji tomuto prostredi je taky hrozné, asi ji to nebude úplně dobře formovat. Pohledy a soudy okolí musíte pustit z hlavy. Kdo chce soudit, ať soudí, ale tyhle soudy Vám neublíží, musíte se od nich distancovat a najít vlastní pohled na svět, nenechat se jimi vláčet a ani se nenechat vmanipulovat do role odsouzené a snad té špatné. Vy víte, jak věci byly, nikdo by za Vás Váš život nežil, nikdo nemá právo nic soudit! Manželovi bych situaci vyložila, řekla slušně ale jasně, že byste se o něj mohla starat jen pokud on bude projevovat vděk a skonci se vsemi neurvalostmi, i tak by to byl jiste nadstandard. Taky vas to jiste handicapuje, nemohla byste pracovat aj. Nebo at si ze svych penez zajisti pecovatele, ma-li na to. Je to opravdu tezke! Nasla bych si taky dobreho psychologa,kt. by situaci s vami krok za krokem prochazel, abyste to vsechno ustala,protoze bylo by to velmi tezke. Ale verte, verni vam zustanou a neodsoudi vas a ti,co potrebuji soudit, sami budou souzeni a bude jim namereno jeste vice... Drzte se, hodne sil!!