Já myslím, že je tohle značně nespravedlivý odsudek.
Ve spoustě věcí se vůbec nemáme tak špatně a víc než sneseme srovnání s jinými zeměmi, když už tedy nutně musíme srovnávat.
Je jasné, že nejvíc chyb vidíme v zemi, ve které žijeme, protože o ní máme nejvíc informací. Ale stejně jako nemáme důvod před tím zavírat oči, protože jsme tu přece doma, tak mi přijde hloupé kydat na ni jen špínu.
Všude je chleba o dvou kůrkách, a já bych spíše než na vlastenectví apelovala na zdravý rozum a přemýšlení vlastní hlavou a ne optikou novinových článků a zpráv, které nás zavalují převážně samými katastrofami (logicky, to, že se nějaká stavba nepostaví na čas nebo se známá osobnost dramaticky rozvádí a odchází z luxusní vily, přitáhne čtenáře mnohem víc, než kdyby napsali, že něco probíhá podle plánu a pan Novák žije spokojeně v panelákovém 3+1 s paní Novákovou už 30 let).
To, jestli to člověka táhne k rodné zemi, jestli jeho blízcí tady jsou skutečně blízcí, to se přece nedá nadiktovat. Přátele si může najít i "venku", dokonce může chvíli pracovat "venku" na zkušené a pak se může vrátit... těch možností je tolik, že bych nezatracovala žádnou z nich.
Člověk, který ustavičně na všecko a všecky nadává, je mi krajně nesympatický. A šampionáty a podoblé legrácky jsou mi ukradené, nemám důvod být hrdá na to, že někdo, kdo dobře hraje hokej, je náhodou taky Čech jako já, stejně tak ale jako nemám důvod se stydět za to, že někdo, kdo je zločinec mezinárodního formátu, je náhodou taky Čech jako já.
Předchozí