Nemíchal bych pocit sounáležitosti a pocit hrdosti. Souhlasím, že všeobecná hrdost nemá moc smyslu, hrdej lze bejt na něco, co si to zaslouží. A pro mě osobně je kritika toho, co kolem sebe vnímám jako špatný, výrazem sounáležitosti a vědomí spoluzodpovědnosti. Můj díl spoluzodpovědnosti je malinkej a zasahuje asi jen do mýho přímýho okolí. Ale je tady a nezříkám se ho.
Sounáležitost nevnímám jenom jako spojitost se současností, ale i s minulostí a budoucností. Nevěřím na nějakej pomyslnej "smysl dějin" a nehledám ho, smysl existence každýho společenství se průběžně vyvíjí. Ale vím, že základním smyslem lidskýho společenství je trvání, trvání nejen biologický, ale i kulturní, předávání myšlenek, zkušeností, paměti.
Jsem celkem individualista, do skupinovejch aktivit se moc nezapojuju, ale vytěsňovat to povědomí sounáležitosti, cítil bych se divně, jako parašutista vysazenej na cizím území