Na mě to působí spíš tak, že psycholog si je vědom, že ani on, ani jeho klientka nemají možnost říct pánovi "Od teď končíš s počítačem a věnuješ se ženě a dětem" a vynutit si to.
Zbytek chápu tak, že se má paní pořádně zamyslet, než se s ním rozvede. O možnost rozvodu paní nijak nepřichází, žádost o rozvod sepíše sama nebo s právníkem kdykoliv během jediného odpoledne.
Aby ti dva dokázali spolu žít - pokud na tom vztahu nezáleží oběma stejně, tak je třeba se smířit s tím, že za delší konec provazu tahá ten, komu na tom vztahu záleží méně a tedy více se přizpůsobuje ten, komu na tom vztahu více záleží.
Psycholog by měl s klientkou vystihnout ten okamžik, kdy tahání za provaz ztrácí smysl a je na čase tento pustit a nechat pána aby padnul na zadel.
Předchozí