Přidat názor k článku Citová ordinace: Mám obavy z manželových přátel

Ivko , myslím, žes to vystihla mnohem lépe než "pan psycholog", který by měl vrátit diplom, když není schopen rozklíčovat skutečnou podstatu problému.

Já být jeho klientkou, tak se naštvu, protože on skutečně odpovídá na něco jiného.

A myslím, že ti "kamarádi" si kálí do vlastního hnízda, pokud se do toho ženatého muže navážejí kvůli podpantoflismu, a pokud on to má v hlavě srovnané, tak je mu jasné, že by možná bylo příjemný jet na týden "na tah", ale že se holt musí zkoordinovat s rodinou, protože v určitý situaci by jeho týden volna znamenal spoustu komplikací pro manželku, a normální člověk, který s někým žije, prostě na tohle musí a chce brát ohled.

Není vyloučené, že ti kamarádi jsou rozvedení právě proto, že na tohle kašlali a mysleli jen na sebe.

Čímž není myšleno, že by se ženatý/vdaná museli přivázat za nohu k tomu druhému a už nikdy si nikam nevyrazit sólo (což je klišé, které bezmyšlenkovitě přejímá "pan psycholog", když štěká na úplně jiný strom), ale pokud mají malé děti, tak základní slušnost je koordinovat se s tím druhým. Kdyby mi manžel řekl, že moc touží jet na týden s kamarády na akci, o které vždycky snil, ale že by rád věděl, co já na to a jestli si to z hlediska rodinného plánování můžeME dovolit, tak se přeskočím, abych mu to umožnila. Pokud by za stejným účelem praštil pěstí do stolu, že on jede a že přece není žádný podpantoflák, aby se mě ptal, tak by se mi to velmi nelíbilo.