Přidat názor k článku ADHD: Radosti a strasti života s „neposedným“ dítětem

to je mi líto Huhu, že to vidíš tak radikálně (možná špatná zkušenost ?). Pořád nechápeš, že rodiče s těmito dětmi, tedy alespoň já, opravdu nechceme, aby se z nás svět posejřil, na druhou stranu já taky chápu, že paraplegik zkrátka zabere více místa v autobuse (klidně si dovolím toto srovnání), nebo že se přerazím o slepeckou hůlku. A ten smrad někdy v MHD?! Všichni prostě musíme být tolerantnější, už kvůli sobě, abychom se nezbláznili.A naštěstí se ve svých názorech velmi pleteš. Alespoň já se pohybuji mezi tolerantními inteligentními lidmi. A naše paní učitelka? Zlatá, ba až diamantová. Prostě ví, že syn "nemá nohu", tak ho "nenutí běhat". A promiň, maminka, která chce mít na pískovišti klid? Hahahahahahahahaha
Já samozřejmě svého syna odvedu, když někoho obtěžuje. Ale do školy prostě chodit musí, tak jak bys to tedy řešila? Zavřeme ho do zvláštní? Nebo nechám práce a budu ho učit doma? Nebo se prostě neměl narodit???
Moje dítě je pro mně dar, učí mě trpělivosti. A když mám opravdové starosti jak píšeš, tak nějaké běhání adhd dítěte mne opravdu už nerozhází.
Učitelům prostě nic jiného nezbude, takových dětí přibývá a je potřeba je integrovat, jiná cesta není. Jen je smutné, kolik za to mají peněz, to je fakt tristní. A ty přecpané třídy jsou taky průšvih. Ale co s tím naděláme.
Přeji nám všem co nejméně Huhu kolem nás.