Někdy je pokojíček problém. Byla jsem třeba ve skanzenu na Veselém kopci, kde byl domek rodiny někdy kolem r. 1900. Měl jednu místnost cca 3x4 metry, kde byla kuchyně, obývák i ložnice rodičů. Prostě tehdejší 3 v 1. Spávaly tam i docela malé děti, ty větší už spaly na půdě na seně, měli jich prý devět. A taky vyrostli a určitě to na nich nezanechalo psychické následky.
Moji rodiče měli obecní 3+1, ale užívali jsme fakticky 2+1. Jednu místnost vyčlenil tatínek na svou kancelář (ano, i za socialismu měl svou kancelář). Byl to totiž obvodní veterinář a v té místnosti měl uskladněné jednak odborné knihy, ale druhak léky, a taky očkovací látky a jedy. Ta místnost bývala obvykle zamčená, mohli jsme do ní až jako větší děti, protože u malých se táta bál, že bychom tam mohli omylem něco sníst.
Předchozí