Poradna: Bratr a sestra - jako pes a kočka

Naše dospívající děti, patnáctiletý syn a třináctiletá dcera, se strašlivě hádají. Jsou na sebe opravdu jako pes a kočka. Vlastně vždy byli, teď se to ale stupňuje, až jsme s manželem zoufalí. Nepomáhá, že je okřikujeme. Vyzkoušeli jsme i všelijaké tresty, také to bylo na nic. Na čem záleží, jak se sourozenci snesou? Naši sousedé mají obdobně staré děti, a přitom je u nich klid! Co jsme jako rodiče zanedbali?

Určitá míra konfliktů a žárlivosti bývá mezi sourozenci častá a dalo by se říci i přirozená. Děti si totiž své psychické potřeby uspokojují ve stejném prostředí. Dělí se o zájem a přízeň rodičů a v mnoha ohledech si konkurují. Svou roli může sehrávat i věk a pohlaví sourozenců. Bez významu nejsou ani podmínky v bytě, protože nejvíce hádek a sporů bývá zpravidla kvůli hračkám a jiným osobním věcem. Ne vždy se podaří zařídit dětem vlastní pokoj, je ovšem dobré dbát na to, aby každé z nich mělo v rodině svůj prostor a určité soukromí.

S prevencí sourozenecké rivality se vyplatí začít už velice brzy, nejlépe ještě před narozením malého bratříčka nebo sestřičky. Není přitom dobré tvrdit staršímu sourozenci, že s malým bude jenom samá zábava a legrace. Byl by pak zbytečně zklamaný.

Starší dítě přiměřeně k jeho věku zapojíme do péče o miminko a jeho pomoc náležitě oceníme. Umožníme mu, aby mělo maminku nebo tatínka chvíli jenom pro sebe.

Při výchově sourozenců se vyplatí vycházet z jejich přirozené rozdílnosti, která je podmíněná jejich věkem, schopnostmi, povahou a zájmy. Odlišný výchovný přístup je ale nezbytné dětem náležitě vysvětlit a odůvodnit. Tuto skutečnost si rodiče často neuvědomují. Chtějí být k oběma dětem stejně spravedliví a neradi by je o něco ošidili. Jako preventivní opatření někdy pomůže sourozence co nejvíce oddělovat v jejich denním programu, a to zejména tehdy, když běžná sourozenecká rivalita přeroste ve vleklý a všechny členy rodiny vyčerpávající konflikt. Vedle toho se však zaměřte i na to pozitivní v jejich vztahu. Oceňte a pochvalte sourozeneckou solidaritu a společné aktivity. Nedávejte jedno dítě druhému za příklad. Neveďte je k tomu, aby na sebe žalovaly.

Neřešte s nimi každou maličkost. Nechte je, ať si s některými spory poradí samy. Při podrobnějším zkoumání rodinných vztahů v poradně se většinou ukazuje, že i přes různé hádky, rvačky a provokace se děti ve skutečnosti mají rády. Projeví se to i tak, že se jedno druhého zastane. Když jsou delší dobu od sebe, tak se jim po druhém stýská.

Občas ale narazíme i na sourozence, jejichž rivalita je svým způsobem opodstatněná a pochopitelná. Jde především o situace, v nichž rodiče, mnohdy nevědomě, jedno dítě upřednostňují. Preferovaný sourozenec mívá často podobné osobnostní vlastnosti jako rodič. Jeho chování a úspěšnost lépe naplňuje rodičovská očekávání a představy.

Psycholog Pavel Kšajt pracuje v Pedagogicko-psychologické poradně v Praze 6.